Vážený pane předsedo,
seznámil jsem se s Vaším tiskovým prohlášením a rozhodl jsem se na něj bez zbytečného odkladu otevřeně reagovat.
Byl bych rád, aby se všem lidem na veřejné scéně měřilo stejným metrem, tedy aby byli voláni k odstoupení až tehdy, když dostanou příležitost obhájit své jednání.
Nezříkám se odpovědnosti, mým partnerem v této otázce je Rada České televize, před kterou samozřejmě, jak již jsem uvedl, předstoupím s vysvětlením a návrhem řešení.
Teď k jádru věci. Před nástupem do České televize mi František Lambert předložil negativní lustrační osvědčení. Dodatečně, až několik dní po nástupu do funkce, mi vyprávěl komplikovaný příběh své minulosti.
Z toho, co mi sdělil, jsem nevyrozuměl, že by vstoupil do Lidových milicí, anebo že by jeho minulost byla v rozporu s lustračním zákonem.
Ostatně, pokud dobře rozumím textu čestného prohlášení, který před dvěma dny poskytl Radě České televize, ani dnes neuvádí, že by projevil vůli vstoupit do Lidových milicí.
Vzal jsem na vědomí, že za minulého režimu pracoval v řídících funkcích na podnikové úrovni a že byl členem KSČ. To podle mého názoru nemuselo automaticky znamenat vznik i příslušnost k Lidovým milicím.
Ostatní požadovaná prohlášení ve smyslu lustračního zákona zajišťoval jako od všech dalších vedoucích pracovníků běžnou administrativní cestou personální útvar, který je kontroluje a archivuje. Od pana vrchního ředitele bylo předložení příslušného prohlášení opakovaně vyžadováno.
Personální útvar, který byl v té době v přímé podřízenosti pana vrchního ředitele, několikrát a marně předložení podepsaného prohlášení urgoval. Poté, na podzim 2006, mě vedoucí personálního útvaru informovala, že prohlášení stále chybí. Od té doby situaci řeším.
Považoval jsem za správné poskytnout panu Lambertovi určitý, z lidského hlediska rozumně ospravedlnitelný čas, aby, jestliže byl příslušníkem Lidových milicí, sám situaci vyřešil v souladu se zákonem, anebo jestliže jím nebyl, aby například vyvolal soudní řízení, které by určilo, zda na něj lze pohlížet jako na příslušníka či nikoli.
Ani jedno se bohužel nestalo, respektive o tom nemám informaci.
3. ledna 2007 jsme se oba setkali se zástupci Nezávislých odborových organizací ČT, kde pan vrchní ředitel sdělil některé skutečnosti ze své minulosti.
Ani z tohoto vysvětlení se však nedal učinit jednoznačný závěr. Dnešní chování, kdy se pokouší přenášet odpovědnost na některé členy Rady České televize či odborovou organizaci, je pro mě těžko vysvětlitelné.
Nic to však nemění na mém přesvědčení, že tuto záležitost je třeba nadále řešit v souladu se zákonem, otevřeně a v zájmu České televize.
Vážený pane senátore, připouštím, že jsem při řešení tohoto problému mohl postupovat striktněji, odmítám však, že bych vědomě porušoval zákon.
S pozdravem
Jiří Janeček
