Jaký byl Karel Svoboda v posledních měsících?
Dřív si stěžoval maximálně na vysoký tlak. Kdykoliv byl v obleku, hned se zpotil. Ale poslední dobou vypadal hůř a hůř. Byl vyčerpaný, pohublý, zadumaný. Dívali jsme se na první představení Golema, seděli vedle sebe na schodech, ale on byl myšlenkami úplně jinde. Jako by byl propadlý do sebe. Léta jsme se navštěvovali, ale takového jsem ho neznal.
Navštěvoval jste ho často doma v Jevanech. Kdy se ty změny projevily?
Každá návštěva byla hrozně dlouhá. Než jsme vešli do studia, rád se procházel po zahradě. Naboso, i když byl venku sníh. Dělali jsme kolečka po chodníku a povídali si o muzice. Pak jsme šli dovnitř a pouštěl mi hudbu. Pokaždé to bylo stejné, až do loňského jara.
Co se stalo?
Vrátil jsem se tehdy z psychiatrie, kde jsem ležel, protože se mi nepovedlo to, co Karlovi bohužel ano. Mě zachránili. Dostal jsem propustku na víkend, Karel mě hned postavil k mikrofonu a nechal nazpívat písničku ke Golemovi. A pak si mě vzal stranou do bytu, zvukaře nechal dál pracovat a říkal mi, že bude asi potřebovat pomoc.
Jakou pomoc?
Z kapsy vytáhl seropram, což je slabé antidepresivum. Já ho bral už v roce 1994. Chtěl, abych mu vyprávěl, co jsou deprese a jak probíhají.
Kvůli čemu měl deprese Svoboda?
Měl je už dřív. Říkal jsem mu, že ho okamžitě vezmu ke svému doktorovi - na kliniku profesora Rabocha za asistentem Doubkem, který léčil už Miloše Kopeckého, když tam chodil na elektrošoky. Na stejném přístroji, kde pak léčili i mě. Říkal jsem mu, ať si nezahrává. Že já tomu tak tak utekl a že seropram je slabý, špatný lék. Sliboval mi, že kdyby se deprese zhoršily, tak zavolá. Nezavolal, což si teď vyčítám. Jeho smrt beru jako svoji prohru.
Znamená to, že se svými depresemi tři čtvrtě roku nikam nezašel?
Někam asi docházel. Ale moc rád bych potkal toho doktora, který ho léčil. Bůh ví, jestli mu ty léky nepředepsal nějaký jeho známý obvoďák.
Kdy jste Svobodu potkal naposledy?
Ve výtahu v divadle, čtrnáct dní zpátky. Podíval jsem se na něj, vypadal špatně. Povídám mu: "Karle, hrozně jsi zhubnul. Pořád to pokračuje? Jsi v pytli?" Odpověděl mi, že jeho problémy nejsou jen v psychice, ale i ve fyzičce. Samozřejmě, v depresi jde člověk s váhou dolů. Já přišel na kliniku s 84 kily a končil se 73. Všechno oblečení na mně viselo.
Mluvil s vámi o smrti?
Často říkal, že přestává mít na život sílu. Pořád opakoval: "Manželka mi zemřela na rakovinu, dítě na leukemii. Jsem v háji, už na to dál nemám." Na druhou stranu se těšil každý večer do postele, až ho syn Kuba chytí za malíček, on si pustí televizi a bude mu dobře.
Mohlo za jeho sebevraždu i něco jiného než úmrtí v rodině? Trápilo ho třeba, že poslední dobou schytával kritiku za práci?
Na jakoukoliv kritiku byl hodně citlivý. Před kritiky i sám před sebou se obhajoval tím, kolik měl Dracula repríz, že se hrál i v Jižní Koreji. Plakáty ze všech zemí měl pověšené ve studiu. Ale ano, trápilo ho to.
Nikdy si nepřipouštěl, že by jeho hudba v posledních letech nebyla tak dobrá jako dřív?
Dělal svou práci dobře a stále dostával zakázky ze zahraničí. Vyprávěl mi, jak přijel za šéfem německé televize, který chtěl hudbu pro kriminální seriál. Ten šéf se choval povýšeně, pořád se mu něco nelíbilo, což Karla naštvalo, tak se sebral a šel ven. Šéf vykoukl z okna, viděl tam jaguara za strašný ranec a povídá: "To je vaše? Tak počkejte, pojďte si sednout, ještě jednou to probereme." Pak mu líbali ruce. Ale tohle přehlížení mu taky vadilo, stejně jako kritika Golema.
Co mohlo být pro Svobodu poslední kapkou?Prohlubující se deprese, nic víc. Měl je geneticky dané. Během práce na Golemovi se vyčerpal, což byl poslední hřebíček do rakve.
Kde je ta hranice, kdy se člověk z depresí ještě dostane, a kdy už sáhne po zbrani?
To nikdy nevíte. Jestliže se měsíc každé ráno probouzíte s tím, že nevidíte smysl života, donutíte se k práci, spolknete další seropram. V den, kdy jsem to udělal já, mi bylo ráno hrozně těžko. Manželka mě poslala na nákup, mně cvaklo v hlavě a nasoukal jsem do sebe několik plat prášků. Řeknete si, že už na to dál nemáte. "Kolikrát to mám ještě zažít?" ptáte se.
To nepomůže ani vědomí, že měl doma jedenapůlročního syna?
Ne. Já si to hodil ve chvíli, kdy byla moje manželka těhotná. Nechcete dál, nad ničím jiným nepřemýšlíte. Manželka mu zemřela, dcera taky, všechno dokázal, s penězi neměl problém. Nějaké řeči, že se soudí o dvacet milionů. To je soud, který probíhá z principu. Pro něj nebyl problém přijít a ve vteřině těch dvacet milionů vysázet. Jeho jaguar stál deset milionů a z Německa mu ročně chodily takové peníze, o kterých se nikomu z nás ani nezdá.
Věděl jste, že má pistoli?
Věděl. Tu by mu vzali, hned jak bych ho dovedl na kliniku. Sebrali by mu zbrojní průkaz, dali mu lithium a on by přežil sedmdesátku, která se blížila.
