Může to být pověstná třináctá komnata, která stála na začátku nepochopitelného chování Petra Zelenky.
Mladý muž byl podle prvních informací výborným zdravotníkem v nemocnici v Havlíčkově Brodě. Takovým, který se své práci maximálně věnoval a ještě se v ní dál vzdělával.
Jenže v pondělí se ukázalo, že tomu tak vždy nebylo. Když v roce 1998 nastoupil v Jihlavě na středisko záchranné služby, musel skončit. Po pouhých dvou měsících, ani nevydržel celou tříměsíční zkušební lhůtu.
"Nebyli s ním spokojeni," řekl ČTK krajský radní zodpovědný za zdravotnictví Pavel Hájek.
Podle odborníků mohl být tento moment pro Zelenku zásadní. U frustrovaného muže se mohla vyvinout například duševní porucha.
Zelenka si přitom věřil a práce sanitáře ho velmi lákala. Absolvoval sice střední zemědělskou školu, ale po ní si udělal záchranářskou nástavbu. Vypadalo to, že zbytečně.
Jeho kolegové anonymně tvrdí, že prý měl údajně problémy s docházkou a nezapadl do kolektivu. On se ovšem nevzdal.
Po jihlavském zklamání šel na "místo činu"
Zůstal na Vysočině, jen opustil Jihlavu a přešel do nedalekého Havlíčkova Brodu. Práce záchranáře se nechtěl vzdát, nastoupil do havlíčkobrodské nemocnice k tamějšímu záchranářskému týmu.
To se mu povedlo, uchytil se a pracoval tady jako externista v roce 2003 až 2004. Prý bez problémů. teprve na jaře 2006 začala podle policistů jeho vražená série.
To už nebyl Petr Zelenka - začínající zdravotník, vyhozený z Jihlavy. To už byl Petr Zelenka, držitel diplomu všeobecné zdravotní sestry, který na anesteziologicko-resuscitačním oddělení měl naprostou volnost a také důvěru nadřízených.
Smrt v nemocnici nesl těžce
Ale třicetiletý mladík nežil jen prací. Žil svůj vnitřní život, o kterém mnozí nevěděli. Petr měl homosexuálního přítele, u kterého bydlel dva roky v podnájmu.
"Byl to vždy milý a příjemný kluk," řekl v pondělí ČTK otec tohoto přítele, který si nepřál být jmenovaný.
A jako mnozí další, kteří Zelenku znali, také on k jeho případu dodává: "Bylo to jako blesk z čistého nebe".
V jeho vyprávění vystupuje Zelenka jako dobrák. "Hrál si s naším synovcem, pomáhal s nádobím a nezpůsoboval žádné potíže."
Dokonce - tedy podle přítelova otce - velmi prožíval smrt lidí. "Často říkal, jak si to bere a duševně těžko snáší, když v nemocnici někdo umře," vypráví muž.
A téměř nechce věřit tomu, že se stýkal možná s jedním z nejnebezpečnějších vrahů české historie.
