Tito muži se zasloužili o to, že 1. května vyšly do ulic desetitisíce Američanů žádajících mír pro Dárfúr.
Konflikt, který stál život nejméně 180 tisíc lidí a z domovů vyhnal odhadem tři miliony osob, snad spěje ke konci. A to hlavně kvůli soustředěnému tlaku afrických, evropských i amerických politiků. Stejně jako řady mezinárodních institucí.
Arabové versus Afričané
Oč v dárfúrském střetu jde? Arabské milice vyzbrojené centrální vládou v Chartúmu napadaly černošské zemědělce usazené v Dárfúru. Milicím nešlo jen o kořist – podle analytiků měly za úkol vyhnat černošské obyvatelstvo z jeho půdy.
Metody, které arabští ozbrojenci k zastrašení rolníků volili, nápadně připomínaly etnické čistky známé třeba z Balkánu 90. let minulého století: muže vraždili, ženy znásilňovali, děti unášeli.
Černošští rebelové, kteří se považují za ochránce vyháněných zemědělců, povstali v roce 2003 proti chartúmské vládě, kterou právem podezírali z více či méně otevřené podpory arabských milic.
Jak už to ve válkách bývá, nejvíce trpěli civilisté. V Dárfúru chybělo – a dosud chybí – téměř vše: voda, potraviny, lékařský materiál. V oblasti však už působí řada humanitárních organizací, které strádání milionů běženců citelně zmírňují.
V roce 2004 vyslala do Dárfúru své jednotky Africká unie. Sedm tisíc mužů zůstane v této provincii nejméně do září. A je pravděpodobné, že se jako celek stanou jednotkami Spojených národů.
Mimochodem, dárfúrský střet nemá náboženský podtext: jak členové arabských milicí, tak černošští zemědělci vyznávají islám. Analytici se proto vesměs shodují na tom, že donedávna čistě arabská vláda v Chartúmu vyhlásila válku svým černošským občanům, kterou uskutečňovala prostřednictvím kořistnických milicí.
Rebelové chtějí moc
S koncem dubna vypršelo ultimátum, které Africká unie dala znepřáteleným stranám – milicím podporovaným súdánskou vládou a černošským rebelům rozděleným do tří frakcí – k podpisu mírové smlouvy.
Unie byla sice nucena ultimátum prodloužit, přijetí mírové dohody se přesto zřejmě blíží. Tlak mezinárodního společenství na okamžité řešení problému totiž stále roste.
Do věci se vložil americký prezident George Bush i vysoký představitel EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Javier Solana: oba telefonicky nabádali teď tvrdě vyjednávající strany konfliktu k nezbytnému kompromisu.
Přímo do nigerijského hlavního města Abuji, kde probíhají jednání o dohodě, dorazil náměstek americké ministryně zahraničí Robert Zoellick a britský ministr pro mezinárodní rozvoj Hilary Benn.
V Nigérii je očekáván i nynější předseda Africké unie a konžský prezident Denis Sassou-Nguesso. Toho mají následovat další afričtí předáci, kteří se patrně plánovanou shodou okolností sjedou do Abuji na konferenci o zdraví obyvatel černého kontinentu.
Právě vyjednavači Africké unie ve středu spolu se západními diplomaty předložili nový návrh mírové smlouvy, která černošským rebelům zaručí větší podíl na moci, a tedy i majetku. Byli to totiž povstalci, kdo dosud blokoval přijetí dohody: súdánští vyjednavači souhlasili už s předchozím zněním dohody.
