ČTĚTE TAKÉ:
Pašerák Hanykovics varoval školáky před drogami
Se zatajeným dechem poslouchali při středeční debatě osmáci a deváťáci jedné z trutnovských základních škol, jak jim Radek Hanykovics povídá o životě ve vězení v Thajsku. Tam ho thajští soudci poslali za pašování drog na 50 let.
"Někteří z nás nosili měsíce na nohou okovy. Museli jsme si na nohy navzájem močit, abychom si dezinfikovali poranění, která okovy způsobovaly,“ líčil například Hanykovics.
Pro něj to byla už čtvrtá podobná diskuse, jednu absolvoval ve věznici v Odolově. "Myslím, že léčba šokem je mnohem účinnější než teorie. Hlavně u dětí to může zapůsobit. Osobně tím chci odčinit chybu, kterou jsem udělal, když jsem drogy pašoval,“ řekl Hanykovics v rozhovoru pro MF DNES.
Před rokem, když vás soudci na dvanáct měsíců pustili z vězení, jste mně v rozhovoru řekl, že doufáte v návrat do vězení. Ale minulý týden jste požádal soud o další přerušení trestu, případně o jeho úplné prominutí. Změnil jste názor?
Ne, ta slova platí dál. Já jsem to tehdy řekl v souvislosti s mým zdravím, protože můj návrat do vězení bude znamenat, že jsem vyléčený. To ale bohužel ještě nejsem a ve vězeňské nemocnici mou nemoc léčit nelze. Proto znovu žádám o přerušení trestu.
Vy jste zatím nikde veřejně neřekl, co vám je. Minule jste na tu otázku odmítl odpovědět.
Já o tom tenkrát nechtěl mluvit kvůli mámě. Rakovinu plic ale nejde skrýt jako třeba pohmožděnou ruku. Časem se to dozvěděli i rodiče, takže už není důvod, proč to tajit.
Rakovina u vás propukla kvůli pobytu v thajském vězení?
Člověk pro to asi musí mít nějaké genetické předpoklady. Ale vězení na to vliv určitě mělo. Střecha přístřešků ve vězeňském areálu obsahovala azbest a na hubení hmyzu se používalo DDT. K tomu stres a málo jídla. Hodně jsem kouřil. Na druhou stranu jsem v souvislosti se svým onemocněním potkal svou současnou přítelkyni, která dělá pečovatelku na onkologii v Hradci Králové. Za to jsem vděčný.
Nechci, aby to znělo drsně, ale jaké máte šance na uzdravení?
Chodím na chemoterapie. Teď jsem v druhé sérii a věřím, že se uzdravím. Protože to ale není tak dobré, jak bych si představoval, tak předpokládám, že mi soud přerušení trestu potvrdí.
Necelý rok jste už na svobodě. Jak jste ho prožil?
Ten rok utekl strašně rychle. Ve vězení je to dlouhá doba, na svobodě až moc krátká. Prožil jsem ho jako každý člověk - prací, zábavou, vzděláváním. Hodně to teď zevšeobecňuji, ale snažil jsem se opravdu žít jako ostatní. Ze začátku jsem byl sám. Víc jsem začal žít až se svojí současnou přítelkyní, které jsem vděčný za spoustu věcí. Dopisuji také knihu, což mi zabírá velké množství času.
Před rokem jste se zmínil, že mnoho věcí je pro vás nových, třeba mobilní telefony. Už jste se s těmi novinkami sžil?
Už celkem ano, i když mě ještě nějaké věci občas překvapí. Díky přítelkyni jsem propadl třeba počítačům, předtím jsem byl počítačový analfabet.
Loni jste také říkal, že jste se dosud nesetkal s negativními reakcemi okolí. Změnilo se to? Nevyčetl vám někdo, že jste pašoval drogy, které mohly zabít tisíce lidí?
Já se za to do konce života budu stydět a dobře vím, že si znamení pašeráka ponesu s sebou. Nikdo mi tu nálepku neodpáře a vím, že někteří lidé ke mně proto tak přistupují. Zase ale můžu říct, že někteří z nich svůj názor změnili, když mě poznali víc. Jestli jsem se někde s tvrdým odsuzováním setkal, tak to bylo na internetu, kde v diskusi k některým článkům o mně psali čtenáři.
Přímo do očí vám to tedy nikdo nevyčetl?
To se mi nestalo. Ale nevím, co kdo říká za mými zády.
Nesešel jste se během roku s mužem, který vás na pašování najal?
Ne. Já jsem za pašováním udělal velkou tečku a nechci se k tomu vůbec vracet. Vím, že ten člověk si také odpykal několik let ve vězení, i když ne v thajském, ale v západoevropském. Asi už žije spořádaným životem. Já s ním ale mluvit nechci. To málo, na co z minulosti vzpomínám, jsou moji kamarádi z thajského vězení. Stále si s nimi dopisuji, takže zhruba vím, jak se tam věci mají nebo kdo zemřel. Díky nim také vím, že se v květnu v Thajsku připravuje další královská amnestie. Možná se bude týkat i mě.
Z čeho vůbec nyní žijete?
Mám plný invalidní důchod, který ale podle zákona dostávat nemohu. Nemám totiž odpracováno za posledních deset let minimálně pět let, jak je v zákoně uvedeno. Takže dostávám sociální podporu.
Kolik to dělá?
Donedávna jsem dostával kolem 3200 korun měsíčně, teď to je o něco víc.
Loni jste říkal, že chcete začít pracovat. Dokonce jste uváděl, že už máte konkrétní nabídky. Jak to dopadlo?
Firma, se kterou jsem se domluvil, chtěla, abych pracoval na živnostenský list. Ten ale podle zákona nemohu dostat, nemám čistý trestní rejstřík. Takže z toho sešlo. Jestli mi soud potvrdí přerušení trestu, chci si práci najít. Daňové poplatníky to přijde na méně než mi platit dávky.
Začal jste přednášet na školách. Proč?
Rád bych tím alespoň částečně odčinil své provinění. Je těžké odpovídat dětem na některé otázky, ale myslím, že to má smysl. Snad je to odradí a vystraší, aby se o něco podobného nepokusily někdy v budoucnu. Drogy přinášejí smrt a nestojí ani za týden života ve vězení.
Zmínil jste, že píšete knihu. Předpokládám, že bude o thajském vězení.
Snažil jsem se tam vést deník. Psal jsem i na kusy igelitu, později do knížek. Byla to určitá forma psychoterapie, která mi pomohla přežít. Jsou to takové útržky. Kniha by měla vyjít asi v květnu.
