U Sok-hwang vytvořil z vajíček dárkyň a kožních buněk pacientů linie embryonálních kmenových buněk, vypěstovaných "na míru" těmto konkrétním nemocným lidem.
Tyto kmenové buňky vědci umějí donutit k přeměně všech typů buněk podle potřeby a organismus nemocných je nebude odmítat. U Sok-hwang tak učinil další pořádný krok směrem k léčení závažných onemocnění a zranění pomocí kmenových buněk.
Proč tedy odstoupil z veřejných postů? Vyšlo totiž najevo, že při klonování lidských buněk využil vajíčka spolupracovnic. A to se ve vědeckém světě považuje za nepřípustné. Kdo vyloučí, že na ně činil jako šéf týmu nátlak, i když ony tvrdí, že vajíčka daly dobrovolně?
Kolem klonování však panuje mnohem, mnohem víc otázek. Tento týden se sešli přední evropští odborníci v této oblasti v Praze a na konferenci Cloning in Public se pokoušeli vyplnit všechny právní i etické mezery, které v klonování existují, a najít způsob, jak o nových metodách informovat veřejnost.
Buňky na míru
Dítě onemocní těžkou cukrovkou. Je tu však možnost, jak mu pomoci. Matka dítěte daruje vajíčko. Lékaři odeberou dítěti zdravé buňky. Z vajíčka lékaři odstraní jádro obsahující genetickou informaci a nahradí je jádrem z tělní buňky dítěte. Pak chemicky či elektricky nastartují další vývoj vajíčka. Vyvíjí se, jako by bylo oplodněné.
Ve stadiu blastocysty, kdy čítá jen desítky buněk, lékaři vývoj embrya ukončí. Odeberou embryonální kmenové buňky, které obsahují genetickou informaci dítěte. Donutí tyto buňky k přeměně v požadovaný typ - v tomto případě buněk Langerhansových ostrůvků ve slinivce břišní.
Poté je implantují dítěti - a jeho organismus začne produkovat inzulin. Jsou to buňky vlastní, geneticky shodné, tělo se jejich přijetí nebrání.
Takhle vypadá příklad vědeckého snu o praktické podobě klonování. O jeho naplnění usiluje tým Miodraga Stojkoviče z britské Univerzity v Newcastlu. Letos získal od britských úřadů licenci, na jejímž základě může používat techniku klonování k vytváření lidských embryí a získávání embryonálních kmenových buněk.
V květnu se Stojkovičovi - podobně jako jihokorejskému týmu - podařilo skutečně vytvořit klonované lidské embryo z darovaného vajíčka, jehož jádro bylo nahrazeno jádrem tělní buňky.
"Cílem jejich výzkumu je příprava buněk schopných produkovat inzulin," vysvětluje profesor Jan Motlík z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR a Centra buněčných terapií a tkáňových náhrad UK, který zkoumá na biomedicínském modelu miniaturních prasat, člověku fyziologicky velmi podobných, využití kmenových buněk například pro léčení poškozené míchy po úrazech.
Na vytváření linií lidských embryonálních kmenových buněk a studium dosud nevyléčitelných nervových onemocnění se zaměřil druhý tým, který dostal ve Velké Británii povolení ke klonování - tým Iana Wilmuta z Roslinova ústavu ve skotském Edinburghu. Wilmut se proslavil před devíti lety jako otec první klonované ovce Dolly.
Klonování zvířat, ať už Dolly nebo Snuppy, je však úplně jiná kapitola. Při tomto tzv. reprodukčním klonování vědci nevyužívají jen kmenové buňky, ale přenesou celé vytvořené naklonované embryo do dělohy. Zárodek se v děloze dál vyvíjí, až se narodí živý tvor - klon.
Lidi jako klony? Ne!
Pokusy o vytváření klonovaných zvířat opakovaně ukázaly, že problémů je příliš mnoho. Sám Ian Wilmut varoval: Většina pokusů se vůbec nepodaří, a když, příliš často se u klonovaných zvířat vyskytují vážné defekty a choroby. Před narozením i po něm.
Na středeční přednášce na půdě Karlovy univerzity to připomněl čísly i Gábor Vajta z Dánského ústavu zemědělství: úspěšnost klonování je velmi malá, u hovězího dobytka dosahuje maximálně 20 procent, u prasat maximálně deseti procent.
A u psa? Z více než tisíce embryí implantovaných 120 náhradním matkám se narodila pouze dvě živá zvířata, jedno z nich po několika dnech zemřelo. Ostatně i ovce Dolly zemřela předčasně.
"Nelze vůbec pomýšlet na podobné postupy u lidí," varoval Wilmut. "Největším problémem, jak se ukazuje, je fáze spojení vajíčka jádra zbaveného s dárcovským jádrem. Při tomto procesu přenášíme buňku, která už prošla určitým vývojem, do vajíčka. To musí buňku přesvědčit, aby se vrátila do času nula, aby se vyvíjely od začátku společně. Jen když se cytoplazma samičí zárodečné buňky a dodaná genetická informace jádra správně spojí, může vzniknout zdravý, živý jedinec. Úsilí pochopit tuto reprogramaci - já ji přirovnávám k otevírání studánek - je klíčové," vysvětluje Jan Motlík jeden z důvodů a možná ten hlavní, proč je úspěch klonování tak malý.
Proč klonujeme?
Proč klonujeme zvířata? Důvody připomínal v Praze i jeden z členů Wilmutova týmu, Bruce Whitelaw: "Nejen pro pokrok vědy. Klonovaná, geneticky pozměněná zvířata mohou ve svém těle ´vyrábět´ léky pro lidi, mohou se vytvářet rody nejlepších vlastností, šampionů, klonování může zachránit pro svět druhy, které jsou před vyhynutím."
"Klonování, nebo přesněji přenos jader se však stále více obrací k člověku," dodává profesor Motlík, "k biomedicíně. A tady v žádném případě nejde o vytváření potomstva, ale o získání buněk, které budou člověka léčit."
I na tomto poli však na člověka čeká řada úskalí, která brání předčasnému optimismu. Vědci si musí být jisti, že všechny buňky, které chtěli změnit v požadovaný typ buněk, se takto skutečně přeměnily.
Nezralé embryonální buňky se totiž mohou v těle snadno utrhnout ze řetězu - a mohou se začít nekontrolovaně dělit. Což je vlastnost typická pro buňky nádorové.
I kdyby všechny "technické" problémy s použitím náhradních embryonálních buněk místo původních buněk nemocných nebo zničených byly vyřešeny - a to zdaleka nejsou, jsou tu ještě nemalé problémy etické.
Medicína, či hra na Boha?
V případě klonování terapeutického nejde o hru na Boha ve smyslu vytváření nového lidského druhu. Naklonovaná embrya se v určité fázi vývoje, podle Wilmuta nejpozději do 14 dnů od vzniku, zničí.
Právě proto, aby se nemohla dále vyvíjet a nemohla dát vznik novému (klonovanému) životu. Ale to je zároveň další důvod, proč přenos jader mnoho lidí (a státníků) považuje za nepřijatelné.
Na zákazu klonování za účelem vzniku nových jedinců se všechny státy světa shodují (i když je otázka, jak se bude lidstvo na tento problém dívat za padesát let, až vědci zvládnou "otevírání studánek". Takových tabu již padlo...). Jednota však už vůbec nepanuje v otázce přenosu jader, vytváření linií embryonálních kmenových buněk.
Někomu se zdají tyto postupy úžasné a velkým příslibem pro medicínu, pro mnoho lidí však jsou eticky nepřijatelné. Co je pro jedny shluk buněk, je pro druhé zárodek života, který nemáme právo vytvářet jako náhradní díly pro jiného člověka, natož ničit.
Dalším způsobem, jak získat embryonální kmenové buňky, schopné přeměny v jakýkoli typ buněk, je využít přebytečná embrya, která zbyla po umělém oplodnění a jsou uložena v tekutém dusíku na klinikách asistované reprodukce.
Tento způsob je snáz na dosah, využívá zárodky, které jinak budou stejně zničeny. Ale nejde o vlastní buňky pacienta, a tudíž je nutné překonat všechny obtíže typické pro transplantace darovaných orgánů.
I v tomto případě dojde k zániku embrya, takže část veřejnosti nepřestává namítat: ať už by se pacient léčil pomocí vlastních buněk, či buněk získaných z "cizího" embrya, nemáme právo zabíjet život.
Zákaz, pokrok
Proto některé země, například USA, terapeutické klonování zcela zakazují. Jiné - a sem patří většina evropských zemí - povolují využívání zmrazených embryí, ale nikoli vytváření nových zárodků.
Je tomu tak i u nás - návrh zákona povoluje výzkum embryonálních kmenových buněk z nadbytečných nebo poškozených vajíček, ale zakazuje klonování a nepovolené nakládání s lidským genomem a embryi.
Británie je tedy na tomto poli o pořádný krok napřed. Nicméně i zde si vědci uvědomují: "Pořád si musíme připomínat: kam výzkum pokročil, kam smí pokračovat a kam nikdy nesmí vstoupit," zdůraznil na pražské konferenci Bruce Whitelaw.
Jak se bude situace dál vyvíjet, těžko říci. Mnohé zkušenosti z minulosti však napovídají: zaručí-li věda, že nové metody nemocným pomáhají a jsou bezpečné, pokrok nic nezastaví.
Nezralé embryonální buňky se mohou v těle utrhnout ze řetězu - a mohou se začít nekontrolovaně dělit. A to je vlastnost typická pro buňky nádorové.
Nejde o hru na Boha ve smyslu vytváření nového lidského druhu. Naklonovaná embrya se v určité fázi vývoje zničí. Právě proto, aby se nemohla dále vyvíjet a nemohla dát vznik novému (klonovanému) životu.
