Zásah tisíce ozbrojených policistů proti neozbrojeným civilistům, kteří nepáchají žádný jasný trestný čin, je v každé společnosti, která chce být považována za demokratickou, vážná věc.
Premiér a ministr vnitra obhajují policii, aniž znají všechny podrobnosti. Zdá se, že je vůbec nezajímají pochybnosti o tom, zda byl útok legální a zda byl přiměřený.
A právě tyto zásadní otázky musí každého normálního politika znepokojovat jako noční můra: 1) Byl útok proti taneční zábavě zcela v souladu s právem? 2) Byl-li v souladu s právem, byl přiměřený úloze policie?
Zneužití moci je totiž nejhorší zločin, jakého se může vláda civilizované země dopustit. Z tohoto hlediska pánové Bublan a Paroubek nejednají jako normální politici.
Jak by se měli chovat? Měli by neprodleně iniciovat vznik nezávislé komise složené z profesionálních i neprofesionálních ochránců lidských práv, zejména však z právníků.
Neměli by se spoléhat jen na policejní inspekci a měli by požádat státní zastupitelství, aby co nejrychleji prověřilo legalitu zásahu. Pokud by se ukázalo, že není v plném souladu s právem, musel by přinejmenším ministr vnitra přijmout politickou odpovědnost.
Modleme se však, aby z hlediska práva bylo všechno v pořádku. Přinejmenším pan Paroubek by si však měl položit otázku, zda nasazení těžkooděnců a možná škoda jsou v souladu.
Například pan Krejčíř, kterého nechala policie pokojně odejít z vily, způsobil podle obvinění nejméně tisíckrát větší škodu než celá takzvaná technoparty...
Je předčasné policii šmahem odsuzovat, i když si nepochybně vedla nešikovně. Bublan a Paroubek se však chovají jako východní satrapové pohrdající běžnými lidmi, pokud policisty bez znalostí všech faktů předem obhajují.
