Postupně se tu sešla trojice vlivných mužů, z nichž však paradoxně ani jeden není členem vlády: prezident Václav Klaus, opoziční lídr Mirek Topolánek a šéf lidovců Miroslav Kalousek.
"Bavili jsme se o lecčems. My hrajeme s Václavem Klausem ve stejném klubu. A Miroslav Kalousek, když teď nekouří a nepije, tak je také tenisově činný," snažil se šéf ODS Topolánek snižovat význam schůzky.
Jenže Kalousek, coby šéf jedné z vládních stran, jen pár minut před schůzkou činí významné politické prohlášení pro MF DNES: "Individuální problémy pana premiéra ohrožují akceschopnost vlády, má to závažný ústavní rozměr."
Druhý den ráno, těsně po odletu premiéra Stanislava Grosse do Paříže, se napětí ještě vystupňuje. Vedení KDU-ČSL žádá kvůli aféře s Grossovým bytem a podnikáním jeho manželky Šárky mimořádné jednání všech parlamentních stran kromě komunistů. Vzápětí přichází se svým požadavkem Mirek Topolánek: jediným výsledkem dohody stran mají být předčasné volby. To už výbušná zpráva o koaliční roztržce zastihne většinu vrcholných politiků ve Sněmovně, kde právě jednají stranické frakce.
Skoro to vypadá, že Kalouskovy výhrůžky paradoxně nejméně vzrušují sociální demokraty. "Kalousek je kobra, to víme velmi dobře. Ale je lepší být s kobrou v místnosti než z ní odejít," míní vlivný poslanec ČSSD s tím, že důvody udržet vládu pohromadě nakonec budou silnější. "Chlapi si taky občas dají po hubě a pak jedou dál."
Téma, jak si Gross s Kalouskem "dávají po hubě", je najednou slyšet všude - ve frontě u automatu na kávu, v bufetu. Hádka šéfů dokonce naruší jinak přátelské vztahy jejich mluvčích. "Ondřeji, tebe už nezdravím, tobě už nevěřím," mračí se mluvčí ČSSD Lucie Orgoníková na svého kolegu z KDU-ČSL Ondřeje Jakoba.
Gross mezitím z Francie vzkazuje lidovcům, že v kabinetu je nikdo nedrží. V Praze však chybí nejen Gross, ale i místopředseda strany Zdeněk Škromach, takže role hlavního Kalouskova oponenta se ujímá šéf poslanců ČSSD Michal Kraus. "KDU-ČSL se pokusila vrazit nůž do zad sociální demokracie, je to druhé Sarajevo," připomíná Kraus "sarajevský atentát", který odstartoval v roce 1997 pád druhé Klausovy vlády.
V tu chvíli se mu za zády objevuje "kobra" - Miroslav Kalousek. "Tak jim to vysvětli a pojď," usmívá se šéf lidovců a oba se najednou plácají po ramenou před fotoreportéry jako největší přátelé.
Vezmou ještě šéfa Unie svobody Pavla Němce a trojice mizí kdesi v parlamentních kuloárech. Když se po schůzce vracejí, už se navzájem neoznačují za "hady" či "zrádce", ale tentokrát už za "korektní, ale tvrdé vyjednavače".
|
Šéf vlády si zkusil, jak se před lety cítil Klaus |
|
Česká politika jako by se vrátila o několik let zpátky. Premiér a předseda ČSSD Stanislav Gross, který se v úterý vydal na dvoudenní zahraniční návštěvu Francie, si na vlastní kůži vyzkoušel, jak si asi v roce 1997 připadal Václav Klaus. Toho spojenci vyzvali k odchodu z funkce kvůli nevyjasněným finančním skandálům ODS, právě když byl v bosenském Sarajevu. Spory o další osud vlády v úterý naprosto zastínily program premiérovy návštěvy v Paříži a Dijonu. Gross i další členové delegace dávali okázale najevo, že v počínání lidoveckého předsedy Kalouska vidí paralelu "Klausova Sarajeva". "Akorát to možná symbolicky tentokrát není Balkán, za těch sedm let jsme se přece jenom posunuli. Tentokrát je to západní Evropa a Paříž," glosoval události Gross. Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban si bral servítky ještě méně. "Zdá se, že lidovci používají stále stejné metody. Myslím, že by bylo fér podívat se premiérovi přímo do očí a říci mu, jaké jsou k němu výhrady," řekl MF DNES Urban. Gross se v Paříži sešel jak s francouzským premiérem Jeanem Pierrem Raffarinem, tak s prezidentem Jacquesem Chirakem. Premiérově koloně se pak podařil "nebývalý" výkon. Za pouhých osm minut prokličkovala Paříží v odpolední špičce a dovezla Grosse včas k modernímu rychlovlaku TGV. MF DNES, Josef Kopecký |
