Pro Karla Hůlu, Jiřího Černého a Miloše Česáka měl být středeční výjezd k chlapci, který spadl v Přešticích do řeky, běžným zásahem. Drama, které v ledové vodě nakonec prožili, jim ale z myslí jen tak nezmizí.
Za volantem hasičského auta seděl Miloš Česák. Protože cesta trvala jen dvě minuty, Hůla ani Černý si nestačili obléci věci určené pro zásahy ve vodě. Když auto zastavilo, dvoumetrový Černý okamžitě skočil do vody.
„Viděl jsem modrou bundu kluka na druhé straně řeky. Karel šel hned za mnou, stačili jsme se jen přivázat na lana,“ vzpomíná na ledovou koupel Černý.
Chlapec byl ve vodě zaklesnutý
Oba hasiči pospíchali k chlapci, který byl zaklesnut pod přepadem vody z malé elektrárny. Třicet metrů ledovou vodou. Když se k hochovi dostali, už byli úplně promrzlí.
Hůla signalizoval Česákovi, aby přivolal posily a pokusil se zavřít přítok vody, která jim z přepadu neustále padala na hlavy. „Už jsem byl sprostý. Kluk nešel uvolnit,“ přiznává Jiří Černý.
Oběma zachráncům pomohlo, když viděli Miloše Česáka, jak přebíhá po kolena ve vodě řeku nad jezem. V ruce nesl pákové nůžky na přestřižení pojistky, která znemožňovala uzavření stavidla. „Byl jištěný lanem, ale měli jsme strach, aby neuklouzl a nespadl,“ vybavuje si Karel Hůla.
Miloš Česák společně s lidmi ze záchranky dokázal stavidlo spustit. Proudy vody, které se valily záchranářům na hlavy, konečně zeslábly.
Školák zůstává ve vážném stavu
“Až pak se nám podařilo kluka vyprostit. Rychle jsme se ho snažili dostat ke kamenné náplavce, kde už čekali lékaři a zrovna přistával vrtulník. Když jsme ho táhli, mysleli jsme, že váží snad metrák. Měli jsme úplně promrzlé ruce, nemohli jsme ani sevřít prsty,“ vzpomíná Jiří Černý. Lékaři začali s oživováním chlapce.
Karel Hůla s Jiřím Černým se vydrápali na břeh a pospíchali k autům. Protože už nechtěli znovu do ledové řeky, museli v mrazu v mokrých uniformách běžet asi tři čtvrtě kilometru. Na stanici si pak dali horkou sprchu a čaj. Hůla ještě sledoval, kam odlétal vrtulník.
„Když jsem viděl, že letí do Plzně, bylo to dobré. Kluk žije. Kdyby se ale vrtulník vracel na základnu do Líní...,“ nechce hasič dokončit větu. Školák je nyní v plzeňské fakultní nemocnici. Je stále ve vážném stavu, ale žije.
Likvidace požárů tvoří jen pětinu práce hasičů
Hasiči zdaleka nehasí jen požáry. Ve svých červenobílých autech mají kromě vody a různých hasicích pěn také zařízení pro vyproštění lidí ze zdemolovaných aut, kufry s lékařským vybavením pro první pomoc, vybavení pro zásah ve výškách i nářadí pro otevření bytových dveří. Nechybí ani motorové pily pro rozřezání padlých stromů a mnoho dalšího.
Hasiči také často suplují na silnicích úklidové čety. Dělají i hodně nepříjemné práce. Hledají utopené lidi, policistům otevírají byty, ve kterých mnohdy nalézají mrtvoly, často už v pokročilém stadiu rozkladu.
Někteří jsou školeni pro záchranářské práce z vrtulníků, dokáží zachránit člověka uvízlého na skále nebo v jeskyni. Když někdo skočí pod vlak, hasiči většinou pomáhají ostatky sebevraha naložit. A v neposlední řadě se účastní výjezdů k případům, kdy se chce někdo zabít skokem z výšky.
„Z celkového počtu výjezdů je těch k požáru skutečně jen každý pátý. Stále častější jsou třeba případy, kdy pomáháme záchranné službě s přenášením pacientů s vyšší hmotností,“ říká krajský mluvčí hasičů František Vaško.
„Už nejsme jenom hasiči. V názvu máme hasičský záchranný sbor. A záchrana, ta dnes opravdu převládá. Stát není tak bohatý, aby měl speciální záchranáře, kteří budou jezdit jen k dopravním nehodám a další třeba jen na zásahy ve vodě, k požárům a podobně. Musíme zvládnout téměř vše,“ prohlašuje Karel Hůla.
Sám je mužem mnoha profesí. Jako záchranář a šéf hasičů-lezců Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje nalétal s vojenskými piloty desítky hodin. Při povodních byl jedním z těch, kteří se i v noci spouštěli na lanech z vrtulníků pro lidi, jež v domech uvěznila velká voda.
Záchranář Karel Hůla ukazuje jez v Přešticích, ze kterého ve středu zachránili topícího se desetiletého chlapce. (27. listopadu 2004)
