Královská švédská akademie věd ocenila v románech a hrách osmapadesátileté autorky, držitelky Büchnerovy ceny, "muzikální tok hlasů a kontrahlasů, odhalující s mimořádnou jazykovou naléhavostí absurditu společenských klišé a jejich podmanivou sílu".
Tajemník akademie Horace Engdahl poté odmítl možnost, že by cena pro autorku proslulou levicovými postoji byla motivována politicky.
Nejnovější hra Jelinekové Bambiland se totiž vyslovuje proti americké invazi do Iráku. "Cítím víc zoufalství než uspokojení," komentovala výhru Jelineková.
"Nesedí mi role osoby vystavené očím veřejnosti. Cítím se tím ohrožena a doufám, že za to nezaplatím příliš vysokou cenu. Jen doufám, že si budu moci užít peníze, protože umožňují bezstarostné živobytí," doplnila o deseti milionech švédských korun spojených s oceněním.
Vyšly tedy odhady, že by literární pocta mohla směřovat k ženě - od roku 1901 teprve podesáté. Ale málokdo čekal vítězku, jejíž tvorba budí značně kontroverzní reakce.
"Nepopírám, že její texty jsou brutální, když jsem překládala její hru Nemoc aneb Moderní ženy, vypínala jsem před synem raději počítač," směje se Zuzana Augustová.
"Ale v její tvorbě nejde o pustý feminismus. Mužské postavy sice zesměšňuje, avšak ženské rozkládá na prvočinitele. A přitom, až na svou pověstnou křiklavě rudou rtěnku, vypadá jako příjemná dáma beze stopy agresivity - aspoň na videu," těší se už překladatelka na osobní setkání.
Pokud nyní laureátka své plány nezmění, měla by totiž koncem měsíce přijet do Prahy: na festivalu německého divadla uvede vídeňský Burgtheater její drama Dílo a 28. října má spisovatelka převzít Cenu Franze Kafky.
Dosud se Česko mohlo s Jelinekovou seznámit díky knize Milovnice či vydaným hrám, ale také díky filmu Michaela Hanekeho Pianistka o sexuálních úchylkách navenek důstojné profesorky klavíru.
Ovšem skandály a polemiky provázely i hrdinky jejích dalších děl - Kláru S. podle Kláry Schumannové či lesbickou zdravotní sestru ze hry Nemoc aneb Moderní ženy, jež je parafrází spisovatelky Emily Brönteové.
V listu Die Presse psali, že si Jelineková dala za úkol "zbavit vztahy mezi mužem a ženou posledních zbytků radosti", ze zcela opačných politických pozic ji kritizoval Jörg Haider, herci se bouří, mají-li ztvárnit její mužské postavy.
Jelineková však využívá, ironizuje a na ruby obrací právě ta zjednodušená klišé, jež vůči ní používají muži - jako výraz" prostě jí chybí penis, to je její problém", který padl na jednom pražském semináři.
"Dlouho byla nežádoucí, obviňovali ji, že kálí do vlastního hnízda, pak ji začali uznávat - a teď má Nobelovu cenu. Ale Jelineková určitě i v téhle poctě objeví a zesměšní nějaké klišé," míní Augustová.
 Rakouská spisovatelka Elfriede Jelineková (květen 1999) |
