DÁLE ČTĚTE
Články o tragédii v Beslanu
INFOGRAFIKA
Co se ve škole stalo?
Soudí tak dvě dětské psychiatričky, Zara Arbijevová a Diana Gulujevová, které navštěvují malé pacienty na chirurgickém oddělení nemocnice ve Vladikavkaze, kam byla převezena většina dětí z přepadené školy.
Na pomoc místním psychoterapeutům přijel na několik dní i tým lékařů z psychiatrického institutu v Moskvě. Odborníci umí pomoci mladým traumatizovaným obětem ještě "za tepla".
Pro Roberta to měl být první školní den, velký svátek. Chlapce zasaženého kulkou do hrudníku zachránila jeho matka tím, že ho vyhodila z okna.
Jeho příbuzní stojí kolem lůžka. Někteří z nich nedokážou zadržet slzy, když Robert volá maminku. Vědí, že už nepřijde, je už dva dny po smrti. Chlapec slyší a chápe, co se mu říká, ale nechce otevřít oči.
Po prvním období rozrušení, které utlumí sedativa, bude nervový systém delší dobu oslaben a Robertovi bude hrozit neuróza. "Pak bude následovat nejméně roční terapie," vysvětlila doktorka Arbijevová. Chlapcovy intelektuální schopnosti, jako například paměť, by však měly zůstat nedotčeny.
Z psychologického hlediska hrozí největší nebezpečí těm dětem, které jsou navenek klidné. Jako čtrnáctiletý Aslan.
"Děti, které se uzavřou, odmítají veškerý kontakt a upadnou do stavu podobného autismu, mohou trpět dlouhodobými následky, od psychózy až po negativismus," doplnila doktorka Gulujevová.
Tyto děti jinými slovy nechtějí komunikovat s reálným světem. Léčí se nejdřív sedativy, pak se podrobují dlouhodobé psychoterapii. Hodně záleží také na podpoře rodiny. "Mnoho dětí však ztratilo matku, o to déle se budou léčit," poznamenala Arbijevová.
Mezi spoustou bílých plášťů se míhají i tři černé sutany. Patří pravoslavným knězům, které vede mladý hodnostář s křížem na krku. Utěšují pacienty, kteří jsou při vědomí. Rozdávají modlitební knížky, ikonky a malé dřevěné kříže.
Rodiny tuto psychoterapii jiného druhu přijímají s vděčností.
