Štrasburský soud nejprve uznal oprávněnost stížnosti Františka Libánského na přílišnou délku projednávání jeho případu před českými soudy. Šlo o spor o dům, který kdysi patřil jeho prarodičům. Soudní řízení se táhlo sedm let.
Libánský žádal 2,4 milionu korun jako náhradu škody, která mu podle něj vznikla tím, že nemohl objekt pronajímat, 600 tisíc korun odškodného za morální újmu a 215 tisíc korun na úhradu nákladů soudního řízení.
Soud mu ale přiřkl jen 2000 eur (64 tisíc korun) odškodného za morální újmu a 1000 eur na náhradu výloh.
Libánský si stěžoval také na údajnou diskriminaci před českými soudy a na to, že soudy poškodily jeho právo na majetek. To ale evropský tribunál k projednání nepřijal.
Bartl vedl devítiletý spor se sestrou
Na neúměrnou délku soudního řízení si ve Štrasburku stěžoval také další Čech, Werner Bartl. Spor se sestrou o spoluvlastnictví domu a pozemku vedl u soudu devět let.
Jeho stížnost se týkala i toho, že se u domácích soudů nedomohl přístupu k účinným opravným prostředkům.
Štrasburský tribunál mu dal za pravdu v obou bodech a přisoudil mu 7000 eur (asi 220 tisíc korun) jako odškodné za morální újmu a 200 eur na náhradu výdajů. V rozsudku se uvádí, že Bartl se nedomáhal žádné konkrétní částky za hmotnou nebo morální újmu a požadoval jen úhradu soudních výdajů ve výši 87 tisíc korun.
Evropský soud pro lidská práva je instituce Rady Evropy a jeho rozhodnutí jsou pro členské státy závazná. V neprospěch České republiky rozhodl ve dvacítce případů.
