Stísněnou náladu prohloubila středeční noc. "To bylo to nejhorší - když jsme se dozvěděli, že únosci v Iráku zabili jednoho z italských rukojmích," říká kolega uneseného novináře Petr Vavrouška.
Redaktorům pomáhají povzbudivé telefonáty od posluchačů. "Volají nám, že drží palce, a chtějí znát nové informace. Jenže bohužel nemáme co říct."
Únos navíc postavil redakci Českého rozhlasu před otázku, jakou ještě nikdy nemusela řešit.
"Zjistili jsme, že může nastat situace, kdy bychom odvysíláním všech informací, které se dozvíme, mohli ohrozit bezpečnost našich lidí v Iráku. Shodli jsme se, že v takovém případě by povinnost informovat výjimečně ustoupila obavám o bezpečnost novinářů," říká Pícha.
Také celá redakce zpravodajství České televize žije jinak než ještě před několika dny. Podle jejího šéfa Zdeňka Šámala kolegové Michala Kubala a Petra Klímy nesou jejich únos velmi těžce.
"Posílili jsme služby, máme mimořádný pohotovostní režim. Chceme být připraveni na to, abychom kdykoliv do pěti minut mohli vystoupit s novými zprávami," říká Šámal.
Sám s nejbližšími příbuznými obou novinářů mluví denně. "Kdykoliv se dozvíme cokoliv nového, tak to jako první vědí právě rodiny. Pravidelně volám rodičům, sestře, snoubence," vyjmenovává.
"Myslím na něj často. Odmítám ale uvažovat o hrozivých věcech. Na nejhorší scénáře je času dost," říká dlouholetý spolupracovník Michala Kubala a současný šéf redakce publicistiky Jiří Vondráček.
Nejhorší bezmoc a nejistotu prožívají rodiny nezvěstných novinářů. Mluvit o svých pocitech však nechtějí.
 Tři čeští novináři unesení v Iráku. Michal Kubal, Petr Klíma a Vít Pohanka. (13. dubna 2004) |
