PŘÍLOHA iDNES
Marc Dutroux
články * fotografie
chronologie * fakta
Čtyři z nich jeho zacházení nepřežily. Větší část viny se snažil svést na své komplice.
Na jeho vysvětlení přitom čekala Belgie téměř osm let.
Když promluvil, nedal na sobě znát ani známku dojetí. Jako by nemluvil o mučení, ale o počasí. Většinu svých hrůzných činů popíral s tím, že byl jen malou součástí velké organizované skupiny, která fungovala s ochranou místní policie a justice.
Vinu prý nesou jeho bývalá manželka Michelle Martinová, narkoman Michel Lelievre a podnikatel Michel Nihoul. Připustil sice, že dvě z dívek opravdu unesl, ale tvrdil, že to udělal jenom proto, aby je ochránil od ještě horšího osudu, který by je čekal od jeho kompliců.
"Když jsem se dozvěděl, že dívky drží kvůli pedofilii, tak jsem ani nevěděl, co to je. Byla to pro mě španělská vesnice," řekl Dutroux. "Nikdy jsem si nemyslel, že je zabijí.
Považuji za velikou škodu, že ty dívky zemřely. Je to katastrofa," řekl Dutroux, jemuž hrozí doživotí.
Jen jednou dal najevo nějaké emoce - když se ho soudce optal, jaký má ze svých činů pocit. "Udělal jsem nějaké chyby, spáchal jsem i nějaké trestné činy. Kdybychom všechno mohli vrátit zpátky! Ale to nejde," řekl.
Když se jej soudce zeptal, proč stavěl podzemní skrýš, odpověděl, že to bylo na ochranu dívek. "Chtěl jsem je ochránit, aby nemusely provozovat prostituci." Vinu za jeho činy prý nese i jeho matka. Ta dala sama jednou policii tip, aby si na něj dali pozor. Policie toto upozornění ignorovala.
Šest dívek, čtyři vraždy
Hlavní svědkyní obžaloby je dvacetiletá Sabinne Dardenová. Když jednoho květnového rána před osmi lety šlapala na kole do školy, přepadli ji dva muži a vhodili do dodávky.
Namísto ve školní lavici skončila připoutaná řetězy k posteli v domě Marca Dutrouxe, asi padesát kilometrů od Bruselu. Po několika dnech ji Dutroux přesunul do temného sklepa domu. Tam zůstala dalších skoro 80 dní.
Dutroux ji občas hodil dolů konzervu studených masových koulí v rajské omáčce a chléb zelený plísní. A občas ji také znásilnil. Sabinne to alespoň přežila, stejně jako její "spoluvězeňkyně" Laetitia Delhezová.
Tu měl Dutroux unést v srpnu 1996 u bazénu ve městě Betrix. Skončila ve stejném sklepě jako Sabinne. Náhodný svědek si však všiml několika čísel na poznávací značce Dutrouxovy dodávky a řekl to policii.
Další dvě dívky ležely nedaleko. Zabaleny v igelitových pytlích na odpadky a zakopané na zahradě. Osmiletá Melissa Russová a Julie Lejeuneová měly smůlu v tom, že byl Dutroux právě zatčen za krádež auta a musel si jít do vězení odsedět tři měsíce.
Živit obě dívky dostala za úkol jeho žena. Ta však později řekla, že měla strach do sklepa vejít, a jídlo pro obě dívky raději hodila vlčákům. Melissa a Julie trpěly hlady a žízní do takové míry, že olizovaly vlhké stěny sklepení.
Když se později Dutroux vrátil, byly ještě naživu, zanedlouho však zemřely hladem. Kromě jejich těl byl na zahradě zakopaný ještě Dutrouxův komplic Bernard Weinstein, který byl před smrtí nadopován drogami a upálen.
"Ještě dýchal, když jsem ho zakopával do země," prohlásil podle dřívějších výpovědí Dutroux. Těla sedmnáctileté An Marchalové a devatenáctileté Eefje Lambrecksové byly zakopány na jiném z Dutrouxových pozemků.
Obě dívky se v srpnu 1995 vracely autostopem z představení v zábavním parku v populárním belgickém letovisku Ostende, když upadly do spárů Dutrouxe. Policie o rok později v jejich spálených tělech nalezla stopy sedativ a v ústech zbytky roubíku.
Jak ukázala pitva, obě byly zřejmě při pohřbívání na zahradě ještě naživu. Ve středu Dutroux přiznal jen únos An a Eefje. O Julii a Melisse tvrdil, že je našel ve svém domě v držení Weinsteina, k jehož vraždě se přiznal, a že právě pro jejich záchranu musel unést An a Eefje, které chtěl vyměnit.
Tvrdil, že s jejich smrtí neměl nic společného. Soudní proces století, který začal toto pondělí, by měl trvat ještě několik měsíců. Během nich by mělo být předvedeno celkem 500 svědků.
 Marc Dutroux sedí v Justičním paláci v beglickém Arlonu, kde se společně s dalšími třemi komplici zpovídá z pedofilních zločinů. (1. března 2004) |
