Vladimír Špidla se brzy ocitne v poločase volebního období, a jestli si chtěl v půlce trati odpočinout, nemá šanci. Místo oslav dějinné události, vstupu do Evropské unie, bude premiér řešit velké starosti. Dva roky po nástupu k moci prožívá Špidlův kabinet své nejtěžší období. Šestašedesát procent lidí si myslí, že pracuje špatně. Občanům vadí zdražování, bojí se o práci a ztrácejí důvěru, že kabinet obrátí věci k lepšímu. Nejasné jsou záměry ve zdravotnictví či ve školství. V červnu Špidlovi hrozí porážka ve volbách do Evropského parlamentu, ve straně se rodí plány, jak Špidlu nahradit.
Sliby - chyby
Už záhy po volbách ministr financí Bohuslav Sobotka prohlásil, že ČSSD to s volebními sliby přehnala a nemá peníze na jejich splnění. Problémy se prohlubují. Jak „myslet na lidi“, když je prázdná státní pokladna? Jak se zavděčit, když vláda slízne facku buď za zadlužování, nebo za zdražování, anebo se musí zpovídat ze zrady na voličích? To platí nejen pro sociální demokraty, kde premiérovi straníci vyčítají ústupky vůči oběma menším stranám. Přitom jedna z nich je mimo jiné kvůli kompromisům s ČSSD tak malá, že už doslova bojuje o přežití.
Minulý týden vláda navázala na své úsilí z loňska a představila druhou vlnu změn, kterými se chce z dnešní svízelné situace vykroutit.
Když státní rozpočet loni hrozil rozklížením a vláda jej naplnila jen za cenu rekordního dluhu přes 120 miliard korun, šláplo se na brzdu. Vláda prosadila pozdější odchod do důchodu, zmrazila mzdy ve státní správě, seškrtala podporu stavebního spoření, zdražila benzin, telefony a cigarety. Kdo v roce 2002 volil Špidlu, nebyl na takové kroky úplně připraven a preference šly ke dnu.
 |
|
Co se stalo se státní podporou stavebního spoření? To se dozvíte ZDE. |
Peníze sem a tam
Vláda slibuje vrátit vše, co nyní vybere. Jednak podnikům, hlavně těm velkým, nadnárodním, které by se jinak přestěhovaly za nižšími daněmi někam do okolí, jednak chce vrátit peníze rodinám, což má všem třem vládním stranám vrátit podporu jejich obecenstva: ČSSD dluží pomoc chudším rodinám s dětmi, lidovečtí voliči si skrze daňové úlevy pro rodiny také přijdou na své a Unie svobody splnila jeden z bodů svého programu, společné zdanění.
Otázkou je, jestli to za to stojí šponovat vzhůru ceny zboží a služeb a zda voliči ústupky ocení. Jednou ušetří, jednou zase zaplatí víc. V konečném součtu toho moc nepoznají a prosperita země se také moc nezlepší: růst ekonomiky se má zvednout jen přes tři procenta, nezaměstnanost zůstane okolo deseti procent.
Vladimíra Špidlu čeká v druhém poločase ještě hodně námahy, jestli se vůbec udrží po zbývající dva roky na trati.
Rok 2004: velké změny cen dopadnou na každého
Nejprve mělo jít „jenom“ o dražší cigarety, tvrdý alkohol, benzin, telefonování, vodovou u kadeřníka a další desítky služeb, které však nejsou využívány denně.
Minulý týden koaliční vláda otevřela další stavidla daňových přesunů a zdražení, které nastane většinou od letošního května a které bude mít stejně citelný dopad, ne-li větší, jako první vlna. Jde totiž o položky, které se musí používat denně.
Tentokrát se vláda už neodvolává na Evropskou unii. Vodné a stočné, ubytování v hotelech, penzionech i kempech, vstupenky do kin, divadel, na sportovní kolbiště, časopisy, toaletní papír a hygienické potřeby či konzervy pro kočky a psy umožňují evropská pravidla danit nižší daní z přidané hodnoty.
Česká vláda dala přednost tomu, aby lidé a firmy platili z těchto věcí raději 19 než jen pět procent. Jen uvedené položky jí totiž vynesou za rok do stále vyprázdněné státní kasy navíc 25 miliard korun ročně. A zhruba stejně tolik vydělá stát celkem, i přes odliv peněz kvůli snížení 22procentní daně z přidané hodnoty na 19 procent. Díky němu by mohlo také i veškeré zboží v obchodech stejně tak jako telefonování, internet a další služby mírně zlevnit. Nicméně pravděpodobnější je, že nezlevní.
„Nelze počítat s tím, že by obchodníci hned o něco ceny snížili,“ říká ekonom Raiffeisenbank a bývalý ministr financí Pavel Mertlík. Nižších cen se mohou zákazníci dočkat až později, a to ještě jen v oborech, kde je vyšší konkurence, která dotlačí prodejce ke sražení cen. „A spíše se bude jednat až o ty nové výrobky než staré,“ dodává Mertlík.
Usuzovat na podobný vývoj se dá i ze zkušenosti s restauracemi před čtyřmi lety, kdy se jim snížila daň z 22 na pět procent. Většina jich nezlevnila.
Další zásek do rodinných účtů přichystala vláda na podzim letošního roku, kdy by mělo vzrůst po dvou letech odkládání regulované nájemné. Například v Praze platí domácnost za třípokojový byt 2,5 tisíce měsíčně a od letošního září tak bude platit o 250 korun měsíčně více a od příštího roku už celkem více než tři tisíce korun.
Výměnou za všechny vyšší daně nabídli koaliční politici smířlivou ruku rodinám s dětmi a důchodcům. Pro ně přichystali na letošní červen dárky v podobě přilepšení k penzi a k přídavkům na děti. A na příští rok trvalejší úlevy. Na ně padne většina navíc vybraných peněz, které zaplatí hlavně nadprůměrně vydělávající jednotlivci a rodiny bez dětí.
 |
Jak se projeví daňová reforma v jednotlivých typech domácností? Jak v tomto roce ušetřit? Změní se úprava nemocenských? Přečtěte si naše aktuální téma. |
Co říkáte změnám, které nám vláda připravila? Jsou podle vás "dárky" pro rodiny s dětmi či důchodce smysluplné? Napište nám, těšíme se na vaše názory a zkušenosti.
