Občany Česka, pro něž má ústava také platit, to však nechává chladné.
Není se čemu divit: politici ani vyjednavači nedokázali (a při její nesrozumitelnosti ani nedokážou) vysvětlit, v čem je vlastně euroústava pro nás dobrá, v čem nás omezí, v čem posílí a co se změní či nezmění. Jednání o dokumentu přitom tento pátek a sobotu v Bruselu finišují.
Vše připomíná babylonské zmatení. Třeba česká vláda včera po nočním zasedání poslala kromě jiného občanům tento vzkaz: "Vláda chce v návrhu euroústavy změnu způsobu schvalování přechodu povinného jednomyslného rozhodování v Evropské radě na rozhodování kvalifikovanou většinou."
Děkujeme, milá vládo, nerozumíme dál. Ale není to pouze náš problém. Jedna ukázka z Berlína: "Trváme na stanovené proporci dvojí většiny v návrhu ústavy EU, při které musí se zákony souhlasit nejméně 50 procent členských států reprezentujících 60 procent obyvatel." Skutečně? Žádám o překlad do lidské řeči.
Ale nedělejme si z tak vážné věci legraci. Jednání o ústavě bohužel ukazují, kam se může unie rozšířená na 25 členů řítit. Všichni bojují proti všem nebo alespoň někdo proti někomu. A tak většina členů nakonec neotevře od 1. května plně svůj pracovní trh lidem z nových zemí, jak slibovali.
Finsko, Dánsko, Irsko a Rakousko pak zpochybňují společnou evropskou obranu, neboť se obávají o svoji neutralitu. No a Německo a Francie chtějí převálcovat všechny za každou cenu.
Nová euroústava přitom není přes svoji neuchopitelnost zlem, které zničí Česko, jak varují její kritici. A nestane se ani žádné neštěstí, když nebude o víkendu přijata.
Otázkou však je, k čemu je dokument, jenž nás bude provázet třeba celý život, ale který nemůžeme ovlivnit a vůbec mu nerozumíme. A na tom pak žádné referendum nic nezmění.
