Možná jen bouchnutí dveřmi v situaci, kdy si vůdce platformy DEU uvědomil, že lodička Unie svobody, která měla kdysi jeho stranu dovézt na politické výsluní, jde ke dnu.
Nebo je to snad jen skok přes palubu, aby se kapitán stačil nalodit na nějaké spolehlivější plavidlo? Takové spekulace už snad zajímají jen specialisty.
"Jsme tady a musí se s námi počítat!" tvrdí závěrečný bod Agendy 12, což je strategie, která má straně přinést 12 procent voličských hlasů. Jak to dopadne, ví každý kromě unionistů. Zajímavější, než kolik věrných unionistům zbude, je spíše otázka, kdo převezme štafetu.
Tedy roli, kterou u nás nejdříve hrála ODA a potom US-DEU. Ještě jinak řečeno: kdo se přihlásí o pozici strany sbírající hlasy voličů smýšlejících sice pravicově, liberálně, konzervativně jak chcete - ale zároveň nechtějících volit ODS.
Zkušenost z české politické scény naznačuje, že potenciál pro takový projekt tu je, jenom se ho zatím vždycky podařilo promarnit. Když došlo po neúspěšném pokusu svrhnout Václava Klause ke štěpení v ODS, byly preference US a ODS vyrovnané.
Lze se přít, kde je horní hranice preferencí pro takovou alternativu. Je to deset, nebo snad oněch unionisty vytoužených dvanáct procent? Jenom spodní hranice je jistá, je to pět procent. Stačí o desetinu procenta méně, a nejste už připuštěni na politické hřiště.
Je až pozoruhodné, kolik školáckých chyb udělali všichni, kteří se pokoušeli vklouznout do mezery na politickém trhu.
Podivné názvy stran jsou ještě tím nejmenším hříchem. Intriky a pikle ve vlastních řadách a jejich neschopnost vysvětlit jasně, co a jak chtějí dělat, jsou horším proviněním. Zkušenost ukazuje, že český volič snad odpustí i trochu té hrabivosti a arogance, ale okamžitě prchá, jak ucítí pach neschopnosti.
Unionisté mohou sladce snít, ale konec bude hořký. O jejich 12 procent se podělí jiní.
