O vzruch se postarali jen studenti, kteří poslancům ukázali žalostné zbytky spálených modýlků univerzit.
O tom, že Špidlovi v zatětí rekordní sekery nikdo nezabrání, bylo rozhodnuto předem. Opozice vyčerpala veškeré síly už na podzim v boji o takzvanou ekonomickou reformu.
Topolánek předčasně zatroubil k útoku a žádal Špidlovu hlavu. Přes Hojdarovu rozpačitou zradu koalice špatně připravený útok odrazila s přehledem. Rozpočet zatížený nadváhou pak přestal být politickým problémem.
Poslanci se už přetahovali jen o to, kdo vydobude pro svůj volební obvod tělocvičnu, vodovod, nebo dokonce hřiště na vskutku tradiční a hluboce zakořeněný český sport - baseball.
Špidla dokázal přesvědčit i vzpurné koaliční poslance o kvadratuře kruhu. V jeho podání se totiž má nejdříve co nejvíce rozhazovat, aby se mohlo později ušetřit.
To není úplně zvrácené myšlení. Kdyby například vláda mohutně financovala vědu, školství, počítačový průmysl a infrastrukturu, aby učinila zemi do budoucna konkurenceschopnější, dalo by se to pochopit. Jakýkoliv náznak vize však Špidlovi chybí.
Nadbytečné peníze spolyká běžný provoz a zejména obrovité výdaje do zbytnělého sociálního a penzijního systému. Výsledkem malé představivosti vlády a chyb opozice je sekera, která svým způsobem vězí v peněžence každého z nás.
