Přiznává, že současné napětí v Bagdádu přispělo k jejímu rozhodnutí ukončit v prosinci misi.
Jak vnímají bezpečnostní situaci Iráčané?
Mají strach, protože kriminalita je stále velká. Bohatí lidé jsou unášeni a vydíráni, vyhrožují jim. Na ulici je sice více iráckých policistů, ale stále je to málo. Iráčané se nás také ptají, proč jim Američané nedali více pravomocí už dříve.
Stěžují si na nedostatek vody, elektřiny, nechápou, proč jsou otevřené hranice. Dodávky vody a elektřiny se zlepšily, lidé však přestávají vnímat, že v červenci voda netekla vůbec a v říjnu teče tři hodiny denně.
Když jsme spolu v létě v Bagdádu hovořily, mluvila jste o tom, že se budete snažit co nejčastěji chodit do běžných restaurací, stýkat se s Iráčany. Děláte to?
Dělali jsme to do prvního útoku na hotel Rašíd, ke kterému došlo v říjnu. Vždycky platilo, že jsme se museli poradit s bezpečnostními odborníky. Po útoku jsme přistoupili k novým opatřením. Zrušili jsme například svoz lidí do hotelů v osm večer. Ukázalo se totiž, že většina útoků se děje za setmění. Jezdíme nyní kolem šesté sedmé.
Kdo podle vašeho názoru za těmito útoky stojí?
Jsou to Saddámovi přívrženci, policejní či politické síly, tajné služby bývalého režimu. K nim se přidávají nespokojení lidé - mají třeba osm dětí, jsou bez práce a jsou snadno zkorumpovatelní. Navíc hranice zůstávají otevřené a do Iráku pronikají islamisté. Jaký mají program, je jasné: využít nestabilní situace.
Jak hodnotíte snahu USA předat moc v Iráku co nejdříve? Je to reakce na jistou bezvýchodnost situace?
Je to psychologická záležitost, působí to jinak, když předstoupí irácký představitel. Je však těžké říci, zda se to Iráčanům povede. Ač se může někomu zdát, že tento krok přichází pozdě, že to není strategicky správné, já jinou možnost nevidím. Současně s tím bychom však měli vysvětlovat americkým vojákům, kde se jak chovat, že je třeba během kontrol Iráčanů zohledňovat jejich zvyky a kulturu.
Jste v Iráku déle než půl roku. Jak se nyní cítíte?
Už je to dobré. Rozhodla jsem se, že se vrátím, a tím se mi ulevilo. Cítím zadostiučinění, že jsme se tady dobře zapsali. Ze všech stran tady navíc slýchám, jak dobře jsme vybrali naše experty.
Na co se těšíte doma nejvíce?
Na postel. (ozve se smích) A na plno dalších věcí. Musím přiznat, že jsem vyčerpaná. Patnáctého prosince už to bude osm měsíců, co jsem tady. Neznám nikoho ze zahraničních civilních pracovníků, kteří by zde vydrželi tak dlouho.
Co pro vás bylo během mise nejtěžší?
Prorazit vysokou a tvrdou zeď politiků z celé koalice. Vysvětlit jim, kdo jsme, jaké máme hodnoty. Ještě těžší však bylo, když jsem viděla Iráčany mimo Bagdád. V těch vedrech neměli elektřinu, vodu a týden po týdnu se dostávali do větších frustrací. Snažila jsem se jim vysvětlit, že to rychleji nejde. Iráčané jsou hrdí, vědí, jak to tady vypadalo v 70. letech. Těžko se navíc smiřují s tím, že jim někdo něco diktuje.
Jak se na vás Iráčané dívají? Přece jen žena v muslimské zemi...
Chovají se bezvadně - jak koaliční partneři, tak Iráčané. Stávala se mi však taková legrační věc. Když jsem jela někam mimo Bagdád, ptali se mě, kde že je ten ambasador. Setkávala jsem se s Iráčany, Kurdy a vše bylo v pohodě. Teď, když spolu hovoříme, uvědomuji si, že v prozatímní irácké správě jsem asi jedinou ženou.
Už víte, kdo vás nahradí? Jaké plány máte vy osobně?
Domnívám se, že moje pravomoci by mohl převzít zastupitelský úřad. Naši experti jsou zkušení a pracují nezávisle na ostatních. Potřebují někoho, komu by sdělovali své informace, a to by mohlo dělat velvyslanectví.
Ale možná v Praze rozhodnou jinak. Je však důležité, aby to byl člověk, který chápe politiku Česka vůči Iráku. Nemůže to být nikdo, kdo si myslí něco jiného. Já věřím, že mi v Praze najdou smysluplnou práci. Nechci trafiku, ráda bych dělala něco, kde budu se svými zkušenostmi užitečná.
Jak dlouho podle vás potrvá, než bude v Iráku klid a bezpečí?
Dlouho. Irák k tomu však má potenciál, nebude to ale demokracie v tom smyslu, jak si ji představujeme my. Mohl by se stát příkladem demokracie jiného stylu, kde by byly zachovány tradice, zvyky, náboženství. Dovedu si představit, že se Irák stane pro okolní státy příkladem.
