Zatčení přichází v době, kdy je podnikatel velkým hráčem v nové vlně privatizace...
Hranice mezi geniálním obchodním tahem a zločinem je u nás tenká. A možná vůbec neexistuje. Možná záleží jen na pohledu konkrétního policisty nebo státního zástupce, zda jste podnikatel roku, nebo podvodník.
Připomeňme si: Viktor Kožený tvrdí, že je nevinný - své závazky splnil, ve firmách, které vyvedly majetek z jeho fondů, prý nefiguroval. Tragikomický kladenský magnát Stehlík stál před soudem, že železárny okrádal ve svůj prospěch. Nevinen.
Podobně Lubomír Soudek - policisté dokázali, že financoval své firmy na úkor Škodovky, jejímž byl ředitelem. Soudce usoudil, že to není trestné. Naopak jiný soudce usoudil, že Milan Šrejber má jít na pět let do vězení. Za to, že financoval svou firmu na úkor fondů, které spravoval.
Zvláštní jsou i osudy velkých dlužníků - Chvalovský dluží miliardu a půl, je zavřen do vazby. Charouz dluží třikrát tolik, džentlmensky se s bankou dohodne. Nechci jako Klaus brojit proti "kriminalizaci podnikatelů" ani si pochvalovat jako Zeman, kterak se s tuneláři zatočilo.
V Česku je vedle hrdinů, kteří se vypracovali od nuly k milionům, a vedle jasných lumpů dost velkokapitalistů, kteří jsou jednou nohou v paláci a druhou v kriminále.
Privatizace socialistického hospodářství podle děravých zákonů, ta doba, kdy se "na chvíli zhaslo", byla zvláštní. Nikdo neměl peníze, a přece se dal koupit majetek za miliardy. Je těžké trestně rozlišit mezi bezva fintou a loupeží.
A poškodil někoho ten, kdo přišel riskantním tahem k miliardám? Odněkud si přece půjčit musel. Vždyť ten stát se tak strašně chtěl zbavit továren! Jenže se rozsvítilo. Policie začala vyšetřovat a soudy soudit. Soudit privatizační "zločiny" je skoro stejně sisyfovská práce jako soudit zločiny komunismu.
