Podle Clarka by nová atlantická charta pomohla definovat společné hrozby s Evropou a od evropských spojenců požaduje větší angažovanost při jejich řešení.
Nabízí společný postup jako první volbu, ne poslední. "Viděli jsme, že je nerozumné postupovat osamoceně," prohlásil Clark v kritice na amerického prezidenta George W. Bushe za jeho neúspěch získat mezinárodní podporu války v Iráku a jeho unáhlenost obsadit zemi i přes známy bezprostřední hrozby.
Posilnění bezpečnostního partnerství s Evropou považuje bývalý velitel sil NATO za klíčovou záležitost. Za první zkoušku předkládá právě Irák. Doporučuje přitom, aby USA jmenovaly spojeneckého vysokého představitele pro řízení obnovy Iráku a předaly vojenské a stabilizační operace v oblasti do rukou NATO pod americkým velením.
Podle Clarka by Spojené státy neměly podlehnout tlaku na rychlý odchod z Iráku a společně s aliancí obnovu dokončit. "Brzký odchod znamená ústup nebo porážku," uvedl Clark ve svém prohlášení na téma Irák a zahraniční politika, který přednesl na Státní univerzitě v Jižní Karolíně.
"Nejdříve musíme ukončit americký monopol na okupaci a obnovu. Potom musíme rozvinout vhodné promísení sil pro boj a vítězství v gerillové válce. Nakonec musíme Iráčanům dát větší podíl na našem úspěchu," vypočítává Clark.
Ten stejně jako jeho další soupeři v boji o prezidentské křeslo podporují setrvání amerických jednotek v Iráku a to i přes stále se množící útoky na americké vojáky a klesající podporu ozbrojené intervence mezi americkým obyvatelstvem.
Podle expertů by právě osobnost typu Clarka mohla sehrát podstatnou roli v předvolebním boji s Bushovými republikány. Wesley Clark, jedna z významných postav a osobností vojenských struktur Severoatlantické aliance, vedl například alianční síly ve válce v Kosovu.
Americká média, která nejsou příliš nakloněna administrativě současného prezidenta Bushe, přitom považují Clarka za silného soupeře, který by mohl republikánské straně vzít prezidentský úřad.
Generál Wesley Clark se narodil se v prosinci 1944 v Arkansasu. Je absolventem prestižní vojenské akademie ve West Pointu a Oxfordské univerzity. Bojoval ve Vietnamu, po návratu vyučoval několik let mladé důstojníky právě na akademii ve West Pointu.
V letech 1970-1974 v týmu náčelníka štábu pozemních sil pomáhal připravovat přechod k plně profesionální armádě v USA. Od roku 1976 byl dva roky operačním důstojníkem u 1. obrněné divize v Německu a do roku 1979 pracoval v týmu tehdejšího vrchního velitele sil NATO v Evropě Alexandera Haiga.
V letech 1983-1985 byl vedoucím oddělení strategického plánování ministerstva obrany USA. V roce 1995 se stal členem týmu vyjednavače Richarda Holbrooka v bosenské válce.
V roce 1996 působil jako vedoucí pro strategické plánování v generálním štábu americké armády, poté jako vrchní velitel Jižního velitelství amerických ozbrojených sil ve Střední a Jižní Americe. V roce 1997 byl jmenován vrchním velitelem sil NATO v Evropě, jímž byl do 3. května 2000.
