Ať už manažer, který nemá čas nakupovat jindy než po nocích, nebo chudý odborář ceny v malých obchůdcích jsou výrazně vyšší než v halách nadnadhokynářství (jak bychom mohli do češtiny převést slovo hypermarket).
Jestliže bychom tedy byli poraženými my všichni nakupující, je nutno se ptát, čí vítězství by za to stálo. Polepší si zaměstnanci velkých obchodních řetězců? Sotva.
Noční pracovní doba není žádné zlo. Moderní člověk si musí umět rozvrhnout čas podle potřeb své práce. Jestliže zaměstnavatel dodržuje zákon a dává asistentům dostatek volna a slušně je platí, mohou jen prodělat.
Prosadí-li odboráři zavírací zákon, přibude nezaměstnaných. Čistě teoreticky si řekněme, že manažeři hypermarketů nedodržují zákon, nutí prodavače k neplaceným přesčasům a i jinak je utlačují. Zde je přece pole pro Štechovy odbory! Zde je důvod ke stávkám a demonstracím, ba k trestním oznámením! Ale proč kvůli tomu zavádět utlačování jiné, a sice nuceně omezovat podnikání? Vyhrají drobní živnostníci se svými "večerkami"? Možná trochu.
Ale co jejich zaměstnanci? Ti si snad ochranu nezaslouží? Rozhodně však výhra malých hokynářů nad velkými nestojí za prohru zákazníka, který bude nakupovat méně pohodlně a za daleko vyšší cenu.
Poukaz na Evropskou unii rovněž neobstojí. V evropských zemích se prodává různě, podle zvyklostí. A člověk může být rád, že aspoň v tomto jsme třeba před Rakouskem a Německem. Můžeme nakupovat, kdy se nám zlíbí, a ne tehdy, kdy nám to nařizuje stát. Navíc země, které výrazně upravovaly otvírací doby obchodů, od toho pomalu upouštějí. Samozřejmě, že trh regulovat lze. Ale ne bezdůvodně.
A zákaz podnikání v určitou denní dobu je prostě nesmysl. Proto by záměr neměl najít žádnou politickou podporu, i když snaha chránit zaměstnance je sympatická. Ale měli by být chráněni jinak než policejní hodinou pro obchodníky.
