Nebo že nastane rozhodující chvíle a z rozkazu úhlavního nepřítele, izraelského premiéra Ariela Šarona, jej zlikviduje nebo alespoň vyhostí někam do ciziny speciální izraelské komando.
Jásir Arafat, čtyřiasedmdesátiletý prezident palestinské samosprávy, bývalý gerilový bojovník a terorista ověnčený v polovině devadesátých let Nobelovou cenou míru, svádí zřejmě svůj skutečně poslední boj.
Zatím je však stále tady. Drží se jako klíště. Věrný pověsti nezlomného bojovníka a nebezpečného intrikána vyvrací jednu pověst o svých vážných nemocech za druhou.
Před časem se tvrdilo, že má Parkinsonovu chorobu. V posledním týdnu se pak vyrojily hned dvě zaručené zprávy - podle některých zdrojů utrpěl infarkt, podle jiných zápasí s rakovinou tlustého střeva.
Arafat a jeho nejbližší spolupracovníci se tomu smějí - bylo to prý jen nachlazení a přechodné vyčerpání. Palestinský vůdce také tvrdě odolává snahám Izraele, USA a Západu obecně, ale i některých palestinských kruhů, aby předal rozhodující část výkonné moci pragmatičtějším palestinským činitelům.
Tvrdými zákulisními machinacemi se mu tak podařilo znechutit a vyhodit ze sedla prvního palestinského premiéra Mahmúda Abbáse, muže, kterého si vybral Západ, aby pomohl obrátit nebezpečný kurz na Blízkém východě zpět k mírovému procesu.
Arafat však nedovolil Abbásovi příliš. Lépe řečeno dovolil mu příliš málo. Především se s ním odmítl dělit o pravomoci nad klíčovými bezpečnostními složkami, které mezi Palestinci hrají už tradičně první housle. Je to jednoduché. Kdo má na uzdě tajnou policii - ten drží klíč k moci.
Podobný konflikt hrozí i nyní, když do Abbásova premiérského křesla zasedl jeho nástupce Ahmad Kurája. Nová vláda se, stejně jako ta stará, třese každým dnem a Arafat dává znovu a znovu najevo, že on je nakonec vždy tou hlavní rozhodující osobností.
Ten nejtvrdší boj však znavený Arafat svádí se svým úhlavním nepřítelem - bijcem Palestinců, izraelským premiérem Arielem Šaronem. Už dvakrát během jeho vlády měl Arafat namále. Naposledy před týdnem.
Kdyby nebylo Američanů, byl by už zřejmě Arafat mrtev nebo alespoň vyhoštěn, jak permanentně hrozí tvrdé křídlo Šaronova kabinetu. Šaron Arafata viní z neustálého koketování s palestinskými teroristy.
Mnozí pozorovatelé připouštějí, že na tom něco je. Arafat podle nich přinejmenším nikdy neměl zájem na úplném potlačení radikálních skupin. Na jedné straně jejich teroristické činy pro západní média odsuzuje, na straně druhé proti nim nic zásadně nepodniká a v palestinských médiích hovoří o pokračování ozbrojeného boje.
Právě v těchto dnech čelí Arafat jednomu z největších izraelských tlaků na ukončení své moci. Obklopen lidským štítem desítek mírových aktivistů ve svém sídle v Ramalláhu svádí možná svůj poslední zápas o přežití.
