I když se slova pochyb derou na jazyk, nechme si je až úplně na konec. Na úvod se sluší říci, že je to dobré rozhodnutí.
Zbytečná smrt na silnici se stala po sérii vražedných dopravních nehod bolestí pro celou společnost. Policii slouží ke cti, že nemávla rukou nad "stěžováním si těch dole" a nevymluvila se na objektivní problémy.
Řada politiků s takovou taktikou slaví občas úspěch. Gross však ví, kdy je třeba slyšet. Akce Kryštof znamená i nevyřčené přiznání ministra vnitra: Až dosud jsme svou práci nedělali pořádně. Říkáte to, a já to beru. Ale od nynějška to myslím vážně.
Pozdě je přece lepší než nikdy. A aby toho nebylo málo: policie v ulicích a nulová tolerance vůči přestupkům je dobré heslo. Pohrdání nejen předpisy, ale i obyčejnou slušností se mezi velmi viditelnou menšinou řidičů rozbujelo. Na takové stadium choroby se hodí jedině radikální léčba.
Nyní však pochybnosti: Stanislav Gross je mistrem politické propagandy. Stavem na silnici se zabýval jen přes okno své limuzíny až do chvíle, kdy chaos začal poněkud podemílat jeho kariéru. Jakmile ustane křik, Gross se pravděpodobně znovu začne věnovat stranickým šachům.
Pochybnost druhá: Je skvělé vyhnat kancelářské policajty do ulic. Uděláme-li to však ze dne na den a bez patřičného výcviku, je to stejně směšné, jako když Gottwaldi posílali úřednické kádry k pásům a do dolů.
Pochybnost třetí a největší: Neskončí v síti nulové tolerance zase jen ti, kdo špatně zaparkují nebo v přehledném úseku vozovky překročí povolenou rychlost o pět kilometrů?
Nebudou arogantní lumpové, kteří prohánějí v obci přechod nepřechod své plechové miláčky stovkou ujíždět jako doposud? Věřme, že policisté chápou Kryštofa správně jako nulovou toleranci k lumpům.
