Lubomír Voleník byl tím vzácným člověkem, který svým zásadovým přístupem i vahou své charismatické osobnosti nesmazatelně přispěl k pozitivnímu vnímání NKÚ jako instituce, kterou od jejího založení deset let řídil.
Nejvyšší kontrolní úřad vznikl v roce 1993 jako unikátní hybrid kolektivistického a monokratického pojetí podobných institucí; v jeho čele sice stojí prezident a viceprezident, ale zároveň tvoří jeho Kolegium dalších patnáct členů Úřadu, volených Poslaneckou sněmovnou Parlamentu na návrh prezidenta NKÚ. Jednou z výhod tohoto pojetí je i skutečnost, že celé Kolegium úřadu tvoří kompaktní tým zkušených odborníků, nominovaných do jejich ústavních funkcí samotným prezidentem NKÚ, který tak měl i se svým týmem šanci odolat jakýmkoli tlakům zvenčí.
Vzhledem k naléhavosti potřeby pokračovat v úsilí, které JUDr. Voleník jako prezident NKÚ reprezentoval, je pro další fungování Nejvyššího kontrolního úřadu nezbytné, aby funkce prezidenta NKÚ byla obsazena takovou osobu, která by splnila vysoké nároky kladené veřejností na tuto funkci a zároveň by dávala záruku kontinuity s dosavadní činností a kreditem NKÚ.
Při veškeré úctě ke kvalitám doposud navrhovaných kandidátů do funkce prezidenta NKÚ se domnívám, že nového prezidenta NKÚ je nutné hledat právě mezi těmi, kteří byli v uplynulých letech součástí Voleníkova týmu a přispěli tak osobně k tomu, že Nejvyšší kontrolní úřad je vnímán veřejností jako skutečně nezávislá kontrolní instituce.
Již vloni - při volbě prezidenta a viceprezidenta NKÚ na druhé volební období - vstoupily do hry o NKÚ politické vlivy nominací Františka Brožíka do funkce viceprezidenta a způsobily tak stav bezvládí, který uškodil jak NKÚ jako instituci, tak i JUDr. Voleníkovi samotnému. Jako člověk, který na NKÚ devět let pracoval, bych proto chtěl apelovat na poslance Poslanecké sněmovny, aby nehazardovali s dobrým jménem a kreditem Nejvyššího kontrolního úřadu a při nominaci kandidáta do funkce prezidenta NKÚ vybrali někoho z těch, které již jednou pro jejich odborný i lidský kredit do vrcholných funkcí v NKÚ jako poslanci doporučili či přímo zvolili.
Závažnost způsobu, jakým bude funkce prezidenta NKÚ obsazena je totiž o to větší, že po výsledku referenda o přistoupení České republiky do EU je nutno hledat i osobu, která má jednoznačný kredit i z pohledu našeho budoucího členství v EU a bude ve všech ohledech skutečně nezpochybnitelným a nejvhodnějším kandidátem, který bude pro českou i světovou veřejnost garantovat kontinuitu s dosavadním postavením a úlohou Nejvyššího kontrolního úřadu v naší společnosti.
Na nás všech záleží, jak naložíme s odkazem a památkou JUDr. Lubomíra Voleníka, který se na naše současné snažení už dívá bohužel jen z vrcholku své konečně zdolané pyramidy.
