Zatímco dvanáct hasičských jednotek bojovalo s plameny v továrně, obyvatelé okolních domů usilovně chránili svůj majetek před dotírajícím ohněm.
Rodinu Pěnkavových, která má domek jen několik metrů od továrny, dokonce museli hasiči evakuovat. "Na střechu i dvorek dopadala sprška žhavých uhlíků. Báli jsme se, že nám také shoří celé stavení," uvedl František Pěnkava.
Manželé mají v pěstounské péči šest dětí. "Museli jsme je před ohněm rychle odvézt do bezpečí k příbuzným," vyprávěla ještě se slzami v očích Helena Pěnkavová. Jejich domek naštěstí žáru odolal.
Oheň zapaloval na 200 metrů
Zato na dvorek samoobsluhy, která je od místa požáru vzdálena asi dvě stě metrů, zanesl vítr jiskry, jež zapálily dřevěné bedýnky od zeleniny. Včas stačili zasáhnout hasiči a zabránit dalšímu rozšíření ohně.
Rozpálené uhlíky dopadaly na střechy domků v celém okolí. V přímém ohrožení byla celá čtvrť, většina lidí z městečka o 1 600 obyvatelích solidárně pomáhala. "Silný vítr značně komplikoval celý zásah," zdůraznil operační dùstojník jindřichohradeckých hasičů Miloslav Lamač.
O tom ví své rodina Mičanových, protože na střechu jejich domku se jako ohňostroj skoro tři hodiny ustavičně snášel proud jisker. Na pomoc proto přispěchali známí - přistavěli žebříky a kbelíky s vodu neustále ochlazovali rozpálené tašky. "Skončili jsme ve tři hodiny v noci, absolutně vyčerpaní," líčil jeden z pomocníkù - pětadvacetiletý Lukáš Kraus.
"yl jsem během noci snad dvacetkrát na střeše na kontrole, jestli nehoří," podotkl další ze sousedù - František Bicens.
Hasiči mohli obavytelům pomoci až po půlnoci
Až po půlnoci, kdy hasiči dostali oheň v nábytkářské firmě pod kontrolu, začali také pomáhat s ochlazováním okolních střech. Na zásahu se podílely čtyři profesionální jednotky a osm dobrovolných.
Jitona v Lomnici měla vyhlášenou továrnu na speciální zakázkovou výrobu. Pracovalo tu kdysi sto zaměstnancù, kteří dělali například nábytek pro Pražský Hrad nebo Národní divadlo. Po roce 1990 se budovy vrátily restituentům, kteří je pak dál prodali.
