Kde jsou hranice akceschopnosti?

Finanční škrty, které nařídila vláda v souvislosti s nutností řešit špatnou situaci veřejných financí, se citelně dotkly také resortu obrany. Omezení finančních prostředků pro armádu znamenalo řadu okamžitých opatření, zmrazení či zrušení množství projektů a urychlilo propouštění části vojáků z povolání do civilu.

Tato opatření nebyla dosud pro veřejnost viditelná.

Součástí těchto opatření je však kromě již ohlášeného posunutí konce prezenční služby i opouštění posádek a rušení těch organizačních jednotek, s nimiž se při reformě ozbrojených sil původně počítalo nebo se dokonce uvažovalo jejich rozšiřování.

Celková finanční situace státu však donutila vedení resortu ke změně plánů a další redukce posádek se armády dotkne stejně nepříjemně, jako měst a regionů, které má nyní armáda opustit.

Redukce financí je jednoznačně příčinou čerstvě oznámeného zrušení budovaných velitelství v Táboře, Čáslavi a ve Vyškově. Vniveč tak přicházejí nejen dosud vynaložené finanční prostředky na nově budované a vzápětí rušené útvary, ale také plány rozvoje některých měst a regionů.

Omezování přítomnosti armády či dokonce definitivní odchod z míst, jakým je Tábor, může znamenat dočasné zvýšení nezaměstnanosti, ohrožení podnikatelských záměrů ve městě a ukončení tradice "vojenského města". To však postihlo a ještě postihne řadu jiných měst s několikasetletou vojenskou tradicí.

Přítomnost armády v řadě měst významně poznamenala jejich historii, ekonomiku, architekturu a lokální kulturu. Bezpečnostní situace, úkoly armády a možnosti státu jsou však dnes na zcela jiné úrovni než v době, kdy se rozhodovalo o umisťování posádek do měst, která jsou dnes opouštěna.

Přítomnost armády v konkrétním místě by neměla být samoúčelná, ale měla by vycházet z předpokladu maximální výhodnosti pro ozbrojené síly a plnění jejich úkolů. Armáda je nepochybně pro řadu obcí významným zaměstnavatelem, na druhou stranu je třeba konstatovat, že armáda není sociální institucí a jejím úkolem není udržování zaměstnanosti, ale plnění úkolů při obraně státu a jeho národních zájmů.

Současná redukce a reforma reformy, které jsou přímo odvozeny od celkové finanční situace státu, není zaviněna resortem obrany, který musí vycházet z reálných možností a ze zadání vlády České republiky.

Je ovšem otázkou, kam až lze při redukování armády zajít, kde jsou hranice její akceschopnosti a zda v minimalistické variantě bude mít naše armáda ještě nějaký smysl.

Další analýzy a komentáře čtěte na portále natoaktual.cz ZDE