Možný pohled na náš vstup do EU

Lze předpokládat, že po vstupu do EU u nás dojde časem k něčemu podobnému, jako bylo národní obrození. Vzpomeňme, jak to tenkrát bylo. Nešlo jen o Češtinu jako jazyk, šlo zejména o to dokázat, že si svébytnost zasloužíme, protože jsme stejně dobří, jako ti pracovití a pečliví Němci okolo nás a mezi námi.

Taky se to podařilo, před 1.světovou válkou byly země Koruny České nejpokrokovější částí Rakouska-Uherska.

Dobu mezi světovými válkami vynechejme - První republika ať zůstane předmětem našeho nekritického obdivu.

Po 2. světové válce jsme se ocitli v tzv. táboře socialismu. Vzpomínám si, jak Svobodná Evropa kdysi vysílala pořad, ve kterém hodnotila úroveň jednotlivých vazalů Sovětského Svazu. V pořadu se konstatovalo, že Československo je na tom relativně nejlíp, a to ne díky tomu, že režim by byl méně totalitní, než v těch ostatních zemích, ale díky kvalitám obyvatelstva.

Když jsme po posledním převratu v naší zemi získali skutečnou samostatnost, vývoj nás zaskočil. Jako kdyby vlastní píseček byl příležitostí, abychom popustili uzdu svým horším vlastnostem. Asi my Češi (a jistě nejen my) potřebujeme se s někým srovnávat, v dobrém slova smyslu soupeřit, snažit se být lepší.

Vidím ve vstupu do EU příležitost takovou motivaci zase získat. Připadá mi směšné pochybovat, zda do EU vstoupíme za dost výhodných a/nebo důstojných podmínek. Důležité je, jak se projevíme, až součástí EU budeme.