Toto rozhodnutí ohrožuje rehabilitační procesy mnoha lidí, kteří za čtyřicet let pokyny předsednictva KSČ také neposlechli, byli za to odsouzeni a po pádu KSČ rehabilitováni. Soud byl jako obvykle slepý: neviděl žádnou souvislost mezi příjezdem okupačních vojsk a Hoffmannovým odpojením vysílačů.
Trest dostal Hoffmann malý. Je už stár. Zločin se stal dávno. Ale i zde se soud neopomněl ušklíbnout smyslu pro spravedlnost: malý trest proto, že Hoffmann nebyl předtím trestán. Žil řádným životem. Sedět nebude. Je stár, a kdo chce věznit starce? Důležitý je rozsudek - a ten je zhudlařený.
Soud řekl, že Hoffmann byl povinen respektovat rozhodnutí předsednictva ÚV KSČ, protože to bylo zakotveno v platné ústavě. V té ústavě byly i kecy o SSSR, z nichž mohl soud stejně dobře vyvodit, že Hoffmann byl povinen okupantům posluhovat, že zneužití pravomoci se naopak dopustilo Dubčekovo vedení, které Rusy poslouchalo o lidský chlup méně.
Že se KSČ zmocnila vlády násilím, že zavedla totalitní systém, zprvu krvavý, později méně, že jeho zákony byly na pendrek, že moc ve státě nakonec předala Rusům s nohsledy, asi už víme. Ale nevíme, že soudit zločiny komunistů podle jejich zákonů je směšné. Ani nacisty nikdo nesoudil za porušení norimberských zákonů.
Naši přední doktoři, exkomunisti, nám vysvětlí, co je to právní kontinuita. Vysvětlit si to můžeme sami: je to metoda, jak z komunismu zachránit kus lživé cti. To je smysl procesu zrádce Hoffmanna. Na spravedlnost zas jen šlápl.
