Ostudné váhání nad vysláním české polní nemocnice

Pokud naši vrcholní politici váhali s odpovědí na otázku, zda jsme či nejsme pro válku v Iráku, měl jsem pro to pochopení a nějak zvlášť jsem to jako ostudu nevnímal. Sám jsem neměl jasno, co považovat za správné. Ale váhat nad vysláním nemocnice připadá mi přinejmenším trapné. Ve zprávách veřejnoprávní ČT1 viděl a slyšel jsem argumenty dvou takových váhavců.

Nepamatuji si přesně, o které politiky šlo, ale byli to přinejmenším poslanci, navíc s nějakou funkcí, jeden z KDU-ČSL a jeden z KSČM.
Jeden argumentoval tím, že by považoval za efektivnější poslat humanitární pomoc ve formě potravin a léků. Jistě, vypadá to logicky. Za cenu, kterou bude stát vyslání nemocnice pořídilo by se nesrovnatelně víc materiálu. Jenže to pan poslanec neví, že kdyby se materiál vůbec dostal do Iráku, tak ho tam "Ali Babové" rozkradou mnohem dřív, než se dostane k potřebným?
Druhý argumentoval tím, že korektnější by bylo, vyslat nikoli nemocnici vojenskou, ale nějakou jako civilní, pod hlavičkou Červeného kříže. Jistě, vypadá to logicky, vždyť přece nejsme válčící strana.  Ale to pan poslanec neví, že žádná taková nemocnice neexistuje a ani není možné ji v dohledné době vytvořit?
Považuju za vlastní ostudu, když mne zastupují v parlamentu lidé s takovými názory. Buď opravdu nevědí, to by bylo špatné, spíš ale nechtějí vědět, a to je ještě horší.