Spojenecké síly ale byly pár desítek kilometrů před prakticky bezmocným Bagdádem zastaveny. Proč tehdejší prezident USA George Bush nechal Husajna u moci není dodnes zcela jasné.
Následovalo protihusajnovské povstání šíitů na jihu a Kurdů na severu, které však už spojenecké síly nepodpořily. Předčasné ukončení války mělo za následek potlačení těchto povstání Husajnovými vojsky genocidními metodami za použití bojových plynů.
Brutální potlačení povstání v roce 1991 však nebylo jediným postupem Husajnova režimu proti jinak smýšlejícím šíitům a Kurdům. Podle BBC zabili Iráčané jen v letech 1988 – 1993 na 20 tisíc Kurdů a od dubna 1991 do října 1992 bylo pod záštitou Husajnovy vlády zabito až 50 tisíc šíitů.
Sám Husajn je sunnitského vyznání, přičemž většina muslimů, tj. přibližně 60%, se hlásí k šíitskému etniku. Šíité i Kurdové byli pro svůj odpor k režimu již desítky let terorizováni (masový odsun šíitů do Iránu v únoru 1977, hromadný odchod 1,8 milionu Kurdů v roce 1991).
Otázkou zatím zůstává, zda se šíitská většina s očekávaným koncem Husajnova režimu přihlásí o svá práva. Právě zde by měli Američané napravit své chyby z minulosti, což znamená dotáhnout válku do konce a následně pomoci s předáním moci demokratickému režimu, který by zastupoval všechna irácká etnika.
