Pokud na druhé straně telefonu je člověk, který vyslyší jeho přání, má štěstí - běh dalších událostí je v jeho režii. Zpravidla se uzavře a vyklidí nějaký prostor, nádraží, letiště, škola či obchod apod., pak se chvilku "počká", až dá velitel zásahu povel k znovuzprovoznění. Lidé jsou naštvaní, ale autor telefonátu je spokojen..... Smysl telefonátu se naplnil. A kolotoč se může donekonečna opakovat. A já se ptám - co by se stalo, kdyby se nenaplnil?
Dvakrát jsem měl možnost přihlížet takovému zásahu. Poprvé to bylo na Hlavním nádraží v Praze. Nádraží vyklízeli v době, kdy jsme dorazili na jedno z nástupišť rychlíkem od Berouna. Nesměli jsme vystoupit, rychlík zůstal zavřený, ale co jsem viděl z okna, mi stačilo. Na perón přišli dva policisté, rozhlédli se a opět sešli do podchodu. Odpadkového koše u sloupu si nikdo nevšiml, natož aby se do něho podíval...Přestože byla nahlášená bomba, policisté na mne nepůsobili dojmem, že by něco hledali ani na ostatních nástupištích. Po padesáti minutách divadlo skončilo.
Podobné divadlo se odehrálo v České Třebové. V době, kdy v Americe byly známy a silně medializovány první čtyři anonymy s výskytem antraxu, byl nahlášen i v České Třebové. Policisté a požárníci uzavřeli nádraží v pět hodin ráno. Po necelé hodině, když nic "podezřelého" nenašli, jej opět zpřístupnili. Hledat bakterie pochůzkou po nádražní hale a prohlášení, že se nic nenašlo mi připadá směšné, stejnětak jako argument, že si nikdo nevezme na triko telefonát neprověřit. Zásah mi připadal amatérský a hloupý. K reportáži o této akci, které jsem byl svědkem a vyšla 16, října 2001 v Orlických novinách, nikdo z okresního ředitelství nechtěl reagovat...
Zásahy policie v případech anonymních telefonátů mi připadají naprosto amatérské, neprofesionální, podle jednotného scénáře - obsadit - vyklidit - jakoby "prohlédnout" - v hloučku čekat na povel "zpřístupnit". Nikdo nepracuje se statistikou, s pravděpodobností, nerozlišuje se, o jaký jde objekt, forma a pravděpodobný účel oznámení, poplach v policii vyvolá dětský hlas i rozsypaná sůl...
Dvakrát jsem měl možnost přihlížet takovému zásahu. Poprvé to bylo na Hlavním nádraží v Praze. Nádraží vyklízeli v době, kdy jsme dorazili na jedno z nástupišť rychlíkem od Berouna. Nesměli jsme vystoupit, rychlík zůstal zavřený, ale co jsem viděl z okna, mi stačilo. Na perón přišli dva policisté, rozhlédli se a opět sešli do podchodu. Odpadkového koše u sloupu si nikdo nevšiml, natož aby se do něho podíval...Přestože byla nahlášená bomba, policisté na mne nepůsobili dojmem, že by něco hledali ani na ostatních nástupištích. Po padesáti minutách divadlo skončilo.
Podobné divadlo se odehrálo v České Třebové. V době, kdy v Americe byly známy a silně medializovány první čtyři anonymy s výskytem antraxu, byl nahlášen i v České Třebové. Policisté a požárníci uzavřeli nádraží v pět hodin ráno. Po necelé hodině, když nic "podezřelého" nenašli, jej opět zpřístupnili. Hledat bakterie pochůzkou po nádražní hale a prohlášení, že se nic nenašlo mi připadá směšné, stejnětak jako argument, že si nikdo nevezme na triko telefonát neprověřit. Zásah mi připadal amatérský a hloupý. K reportáži o této akci, které jsem byl svědkem a vyšla 16, října 2001 v Orlických novinách, nikdo z okresního ředitelství nechtěl reagovat...
Zásahy policie v případech anonymních telefonátů mi připadají naprosto amatérské, neprofesionální, podle jednotného scénáře - obsadit - vyklidit - jakoby "prohlédnout" - v hloučku čekat na povel "zpřístupnit". Nikdo nepracuje se statistikou, s pravděpodobností, nerozlišuje se, o jaký jde objekt, forma a pravděpodobný účel oznámení, poplach v policii vyvolá dětský hlas i rozsypaná sůl...
