Přenesme se na chvíli do 70. let. Irák prožívá dobré časy. Všude rostou školy, silnice, obecní byty a nemocnice. Negramotnost klesá, nedávno zaostalá země buduje jeden z nejlepších systémů zdravotní péče na Blízkém východě.
Ne každý je prudkými změnami nadšen. Uskutečňují se pomocí drakonických zákonů. Například ti, kdo se odmítnou účastnit výuky čtení v místním osvětovém středisku, mohou být potrestáni až třemi roky vězení.
UNESCO přesto předává ocenění muži, který se o překotný rozvoj Iráku zasloužil nejvíce. Je jím místopředseda strany Baas, viceprezident a synovec prezidenta Hasana al-Bakra. Jmenuje se Saddám Husajn.
Zdá se, že je jediným opravdovým zastáncem sekulární společnosti v celé Arábii. Je proto něco zvláštního na tom, že Západ do něj vkládá velké naděje?
Plody této nekritické lásky sklízí Saddám ještě v 80. letech během války s Íránem. Vojenská podpora z USA přišla záhy.
Reaganův vyslanec pro Blízký východ (a dnešní ministr obrany) Donald Rumsfeld v roce 1983 Husajna osobně ujišťuje, že vítězství Íránu je pro Ameriku nemyslitelné a slibuje mu mimo jiné satelitní snímky íránských pozic.
I tomu, kdo snad prožil celý život v jeskyni, musí být jasné, že se od té doby něco zásadního stalo.
Saddámovy metody vlády
Saddámovi nejbližší spolupracovníci si šokující změnu prožili o celou dekádu dříve než Západ. Ten sečtělý, obratný řečník, jenž po celá 70. léta okouzloval politickou i intelektuální elitu Iráku, po převzetí moci v roce 1979 zavádí nové metody, které od té doby vybrousil do dokonalosti. Shrňme je do několika bodů.
* Saddám je veliký. Ačkoli měří něco přes 180 centimetrů (tedy lehký nadprůměr), vždy vysoce ční nad svými spolupracovníky. Výška v Iráku dělá muže.
* Rodina především. Saddám je prezidentem a vrchním velitelem ozbrojených sil. Většinu ostatních funkcí obsadil příbuznými či rodáky z Tikrítu, kteří mu projevují absolutní věrnost. Za odměnu smějí shromažďovat obrovský majetek.
* Kruťas. Kromě skutečné brutality Saddám umně podporuje šíření legend o svých ukrutnostech. Zejména těch, které poukazují na jeho perfektní vládnutí střelnou zbraní. Má závažný důvod - nikdy nebyl skutečným vojákem, což je v Iráku pociťováno jako handicap.
* Lži a video. Domnělé i skutečné protivníky staví proti sobě, aby se jejich zájmy křížily. Šíitský soudce popraví šíita. Kolegové z práce popraví kolegu. U všeho asistuje videokamera, snímky později kolují stranickými organizacemi.
* A co děti? Husajn nemusí udržovat tak nákladný aparát státní bezpečnosti jako komunistické režimy. Iráčan si pořádně rozmyslí, než něco provede - za jeho zločin je totiž často popravena celá rodina.
Je irácký prezident zrůda?
Patří k bontonu západních novinářů šířit o Saddámovi ty nejdrsnější historky. Je však Saddám vážně lidská zrůda? Nejbližší spolupracovníci se shodují, že se většinou chová klidně a tiše, občas dokonce projeví šarm a smysl pro humor.
Z čeho tedy pramení jeho krutost? Částečnou odpověď nabízí Mark Bowden v eseji Zkazky o tyranovi, která vyšla loni v časopise Atlantic Monthly. Cituje v ní dlouholetého ministra pro informace Sáha Bazáze, jenž dnes žije v Londýně.
"Vyrostl na vesnici, kde má každá rodina jeden dům. Ten je často míle od nejbližšího domu. Pěstují vlastní jídlo, šijí vlastní šaty. Děsí se úplně všeho. Rodinu řídí patriarcha a vesnici nejsilnější z nich. Nejdůležitější je loajalita ke klanu. Politika je pro tyto lidi krvavou hrou."
Ale proč se tak chová Saddám? "Protože došel až tak daleko, cítí se vyvolen. Vše, co dělá, je z definice dobré. Nechápe, proč by jej nějací novináři měli kritizovat. Copak lze kritizovat otce rodu?" říká muž, který kdysi jen těsně unikl smrti poté, co zakázal slaboduché básničky oslavující iráckého vůdce.
Vůdce blouznivec
Iráčané jsou bezcitný národ. Nejhůře na světě se jim vládne. Není jistě slušné činit takové výroky o jiných národech, avšak nejsme jeho autory. Pronesl jej dlouholetý šéf iráckých tajných služeb Váfik Samaraj.
Samaraj Bowdenovi živě popisoval, jak se Saddám navzdory jeho varováním slepě vrhal do první války v Zálivu. "Přišel a řekl: 'Nebojte se. Vidím, jak brány jeruzalémské se pro mne otevírají.'"
Šéf rozvědky strnul v úžasu - je možné, že Husajn několik hodin před bombardováním Bagdádu básní o osvobození Palestiny?
O čem Saddám básní již delší dobu, je zničení americké civilizace. Je známo, že ji považuje za méněcennou, neboť nezahrnuje říše, jakými byla např. Mezopotámie.
O současné nadvládě USA pak soudí, že je to jen přechodná fáze, hříčka, špatný vtip dějin. Do těch chce naopak vstoupit sám jako ten, kdo americkým barbarům statečně vzdoroval. S pomocí Alláha, anebo chemických zbraní.
 Irácký prezident Saddám Husajn sedí v křesle ve svém sídle v Bagdádu. (2. září 2002) |
