Podílníci by se tak mohli po letech dočkat alespoň části peněz, které z fondů zmizely krátce poté, co je skupina Motoinvest prodala. Zástupci Plzeňské banky ale rozsudek odmítli komentovat.
|
PENÍZE V TUNELU: |
"Rozsudek je starý několik vteřin, nic vám k tomu neřeknu. Díky, nashledanou," odmítl po skončení líčení novináře Marian Franc, který u soudu zastupoval Plzeňskou banku.
"S rozsudkem spokojený nejsem, zřejmě se odvolám," uvedl advokát a zástupce banky Jan Linda.
Soud: Správce spravoval špatně
Plzeňská banka byla v roce 1997 depozitářem CS fondů a jako taková podle soudu pochybila, když připustila, aby z ní veškeré peníze fondů odešly na jiné účty a z nich později zmizely v zahraničí.
Banka měla nahlásit převod peněz z CS fondů jako podezřelou transakci zvláštnímu odboru ministerstva financí a měla zabránit vykonání některých pokynů.
Akro a několik poškozených podílníků žádalo po bance náhradu škody ve výši 1,1 miliardy korun, když se jim kolem 200 milionů korun už dříve podařilo vrátit z ciziny.
Náhradu škody by podle zatím nepravomocnému rozsudku měla Plzeňská banka zaplatit společně s žalovanou společností Umana, která byla zprostředkovatelem podezřelých obchodů CS fondů.
Naplnění rozsudku může banku položit
Umana je však v likvidaci a nemá téměř žádný majetek, takže tíže placení bude ležet na Plzeňské bance. Za Umanu u soudu nikdo nejednal.
Aktiva banky byla ale na konci loňského září nižší, než kolik činí požadovaná náhrada, a tak by se mohla dostat do vážných problémů.
"Bez půjčky například od České národní banky by to mohlo Plzeňskou banku položit. Pokud bude rozsudek potvrzen, bude se jednat včetně úroků o obrovskou sumu," uvedl advokát jednoho z podílníků Václav Sládek.
Podílníci ale rozhodnutí vítají, i když ve vzduchu stále visí otázka, kolik nakonec fondy dostanou zpátky.
"Pro český kapitálový trh je rozhodnutí soudu nepochybě pozitivní signál. Věřili jsme v úspěch, ale velmi bolestné bylo šest let vysvětlovat proč vše tak dlouho trvá," uvedl zástupce otevřených podílových fondů společnosti AKRO Vít Vařeka.
"Soud posuzoval objektivní následek jednání. Dříve bylo rozšířeno, že pokud někdo škodu výslovně nezavinil, nemůže za to odpovídat. Tímto rozsudkem je přístup výrazně otočen," dodal právník Sládek.
