Dveře do unie se tak otevírají pro dosud vůbec nejmenšího člena - pro státeček, který kromě ostrova Malty zahrnuje ještě menší ostrov Gozo. Na 316 kilometrech čtverečních jejich rozlohy žije jenom necelých 400 tisíc lidí.
Výsledek nebyl přijat na Maltě ovšem jednoznačně. Opoziční labouristé tvrdí, že vyhráli naopak odpůrci Evropské unie. Pro vstup se prý nevyjádřila nadpoloviční většina všech voličů. Hlasovalo totiž "jen" 93 procent lidí.
Pro tento výklad si opozice vytvářela alibi už před referendem. Vyzývala, aby voliči dali najevo nesouhlas se vstupem třemi způsoby: otevřeným "ne", odevzdáním neplatného lístku nebo neúčastí na referendu.
Už před referendem se ozývaly hlasy, že pokud vstup nezíská podporu aspoň 150 000 voličů, bude to morální vítězství opozice. Maltské členství v EU však podpořilo podle odhadů asi 145 tisíc lidí.
I těsný výsledek referenda je však úspěchem. V unii zaznívaly obavy, že případné maltské odmítnutí může negativně ovlivnit referenda u dalších uchazečů.
Ústupky se vyplatily?
Unie dělala vše, aby získala maltské ano. Při vstupních jednáních vyhověla téměř všem požadavkům Malťanů. Celkem jim poskytla 77 výjimek ze svých pravidel - od práva volně lovit stěhovavé ptáky, kteří využívají Malty jako přestupní stanice, až po zařazení maltštiny mezi oficiální jazyky unie.
To se nezdařilo ani početnějšímu Lucembursku s jeho svérázným dialektem blízkým němčině, ba ani daleko většímu Irsku s jeho gaelštinou.
Otázka vstupu je na ostrově sporná. "Malta se historicky orientuje na to, čemu říkáme mentalita obležení. Jsme malý ostrov a na cizince se díváme s podezřením," popsal problém sociolog Godfrey Baldacchino, profesor místní univerzity.
Tato mentalita se projevovala na přístupu opozice. Vstup do unie prý zničí šanci na proměnu ostrova ve "středomořské Švýcarsko", které by s unií vytvořilo pouze volné partnerství - čímž by Malta podle představ opozice získala výhody EU bez převzetí povinností a nevýhod stálého členství v unii.
Boj o EU nekončí
Unie je podle labouristů zdrojem mnoha nebezpečí: od ztráty pracovních míst přes likvidaci ochranářských opatření, jež chrání značnou část ekonomiky, až po povolení potratů a proměnu dosud neutrální Malty v baštu "armády EU".
Zastánci vstupu z konzervativní Nacionalistické strany, která je nyní u moci, naopak poukazovali na finanční přínos vstupu a na získání hlasu v rozhodování EU.
Vládní argumenty převážily, ale labouristé se nevzdali. Ihned po referendu žádali, aby se do měsíce konaly předčasné volby. Vstup Malty do unie totiž oficiálně schválí až parlament. Kdo bude mít většinu v něm, ten rozhodne.
Vůdce labouristů Alfred Sant dal už před referendem najevo, že se nenechá odradit ani tím, když se volby uskuteční teprve v září, až po ratifikaci vstupu. "Co lze ratifikovat, je možné i odratifikovat," tvrdil.
Sant už jednou zablokoval maltskou cestu do EU. Když se před devíti lety dostal naposledy k moci, ihned zastavil všechny přípravy na vstup do unie, s nimiž začal dnešní premiér Adami už v roce 1990.
O maltské místo v unii se tedy zřejmě povede boj až do podzimních voleb.
