Dnes, po mnoha zvratech dramatických devadesátých let, jsou z nich trochu překvapivě vyrovnaní soupeři: politický vůdce - veterán a univerzitní hodnostář.
1990: chvíli spolu...
Oba muži vstoupili do vysoké politiky až ve zralém věku, po roce 1989. S komunistickým režimem (či přímo členstvím v KSČ) si ani jeden z nich nezadal. Jan Sokol dokonce podepsal jako jeden z prvních Chartu 77.
Na jaře 1990 se spolu ocitli na jedné kandidátce: v barvách Občanského fóra úspěšně kandidovali do Federálního shromáždění. Oba zastávali vysoké ústavní funkce: Klaus byl federálním ministrem financí, Sokol místopředsedou parlamentu.
Ze spojenců rivalové
Ze spojenců se ale měli už brzo stát soupeři: Klaus záhy rozdělil OF a stanul v čele nově založené ODS, Sokol naopak zůstal v levicově-liberálním Občanském hnutí. O jejich tehdejším pohledu na svět nejlépe vypovídá anketa týdeníku Respekt z konce roku 1991.
Klaus tehdy hýřil sebevědomím: "Byl to rok velice úspěšný," prohlásil a hned vyjmenoval, co všechno včetně založení ODS - se mu tehdy povedlo. Ani Sokol neviděl situaci nějak špatně, ale uchovával si viditelnou skepsi: "Se svobodou přišlo ovšem taky mnoho nedobrého: nejistota, drahota, vlčí móresy, sobectví."
Vzestup jednoho, pád druhého
Klausovo sebevědomí a energie přivedly ODS o rok později k volebnímu triumfu a Klause k postu premiéra. Váhaví intelektuálové z Občanského hnutí naopak po volebním propadáku opouštěli politiku.
Jan Sokol, stejně jako třeba Petr Pithart, zamířil na univerzitu. A dlouhá léta to vypadalo, že to tak bude navždy. Zatímco suverén Klaus řídil více než pět let vládu, Sokol se pokusil neúspěšně vrátit do politiky jen jedenkrát, v senátních volbách 1996.
Pouze počátkem roku 1998 se chvíli zdálo, že se něco mění. Ministrem školství v poloúřednické vládě Josefa Tošovského, která vystřídala Klausův kabinet, smetený korupčním skandálem, se stal právě Jan Sokol. Opoziční smlouva ale záhy vrátila Klause zpět do politické špičky a Sokol opět zamířil do akademické sféry.
Sudety: ostrý rozpor
Zřejmě nejviditelnějším názorovým rozporem obou kandidátů je jejich vztah k poválečnému odsunu sudetských Němců - i když oba jasně a svorně říkají, že žádné vracení majetku nepřipadá v úvahu.
Katolický filozof Jan Sokol navíc už mnohokrát zopakoval, že je pro něj nepřijatelná poválečná odplata jako celek: "Nemůžeme dnes držet princip kolektivní viny, to se nedá obhájit. Konflikty mezi občany státu už se nemohou nikdy řešit násilným vysídlováním," prohlásil v rozhovoru pro MF DNES.
Pragmatik Klaus, který obhajobu národních zájmů vůči údajnému sudetskému nebezpečí zdůrazňoval ve své loňské kampani, odmítá podobné úvahy vůbec vést: "Já považuji za naprosto nemožné se v této věci patlat, členit, dělit, parcelovat, rozhodovat, kdo byl horší, lepší, ještě přijatelný, už nepřijatelný atd. To je cesta, která vede do záhuby, do přiznání, že s touto věcí je třeba něco udělat," řekl Klaus právě před rokem v MF DNES.
V dalším ožehavém zahraničně-politickém tématu se Klaus se Sokolem už shodnou: ve zdrženlivém postoji k případnému útoku na Irák. Na rozdíl od "jestřába" Václava Havla, který zastával zřetelně "proamerické" stanovisko, se oba kandidáti představují spíše jako holubice: Klaus se kvůli tomu dokonce zdržel ve sněmovně hlasování o účasti české jednotky v případné další válce v Zálivu.
Na komunistech se shodnou
V domácí politice se v mnoha věcech shodnou. Na rozdíl od Václava Havla oba slibují, že budou jednat i s komunisty (ti zatím prohlašují, že je pro ně čitelnější Klaus), že se budou s politiky radit při obsazování klíčových postů typu ústavních soudců a že jim je vlastně jedno, jaké pravomoci hlava státu má.
Je to ale trochu překvapivě Sokol, kdo slibuje větší samostatnost při svém rozhodování. "Tohle je pro mě těžko přijatelné, protože tím zpochybňujete ústavu. Když to v ní je, předpokládám, že jsou to věci dobře rozmyšlené a že tam ty věci nejsou jen tak," komentuje Sokol Klausův názor z prosincového rozhovoru pro MF DNES, podle nějž prezident nemá právo vracet parlamentu zákony jen proto, že s nimi "ideově" nesouhlasí.
Do přímé volby chce jít jen Klaus
Klaus je také výrazně "mírnější" ve slibech, jak by zacházel s pravomocemi ohledně milostí: dával by je prý významně méně než Václav Havel, navíc až po vynesení rozsudku. To Sokol nevylučuje, že by využil i zásahu ještě během vyšetřováním: "Někdy je to jediná cesta ke spravedlnosti, zvlášť když se soud táhne sedm let," tvrdí.
Pokud ani příští pátek nepřinese vítězství jednoho z kandidátů, souboj Klaus - Sokol se už v případné přímé volbě opakovat nebude. Sokol do ní totiž jít nechce: "Je to úplně jiná osobnostní výzva. V kampani do toho musíte jít tělem i duší a dělat to za každou cenu."
