Pak se z nich rázem ze dne na den stali nejbližší spojenci. A dnes už zase stojí proti sobě: expremiér Miloš Zeman a expremiér Václav Klaus usilují o prezidentský post, který by završil jejich kariéry.
Velký vůdce versus samorostlý solitér
Oba pánové se znají víc než třicet let a jejich názorové půtky se datují hluboko do 70. let, kdy se setkávali na pololegálních ekonomických seminářích. Po listopadu 1989 se krátce sešli na jedné straně barikády a stali se významnými osobnostmi tehdejšího Občanského fóra. Jenže to netrvalo dlouho.
Když se Václav Klaus stal v říjnu 1990 předsedou Občanského fóra, byla to pro Miloše Zemana špatná zpráva: v televizních estrádách z divadla Semafor se vysmíval "pravicovým skinheadům", jak označoval Klausovy příznivce.
První léta postkomunistické transformace patřila zcela jednoznačně Klausovi. Ve federální vládě prosadil originální koncept kuponové privatizace. Zeman, tehdy ještě samorostlý solitér v kuloárech Federálního shromáždění, ji okamžitě označil za "podvod století".
V červnu 1992 stanul Klaus na vrcholu: se svou ODS jasně vyhrál volby. Zeman musel trpět - sociální demokracie, kam krátce před volbami vstoupil, se jen taktak protlačila do parlamentu.
Ještě na podzim 1992 se Zeman ve Federálním shromáždění ze všech sil snažil překazit Klausovi rozdělení Československa. Neuspěl. Cestu k pokoření letitého rivala nastoupil definitivně až v únoru 1993: Miloš Zeman se stal předsedou ČSSD.
Když vládnou objektivní tuneláři a gangsteři
Následujících pět let, kdy Klaus stál v čele vlády, a Zeman vedl opozici, charakterizují zejména ze Zemanovy strany téměř osobní útoky - ODS se v jeho slovech například stává "bandou politických gangsterů".
"Miloš Zeman vstává i usíná s nenávistí k mé osobě," stěžoval si před volbami 1996 Klaus a Zeman mu k tomu dodával argumenty: třeba když krátce po volbách 1996 v jednom těžkopádném bonmotu přirovnal předsedu ODS k Adolfu Hitlerovi.
Právě v té době však musel Klaus začít brát Zemana poprvé vážně - po nečekaném volebním úspěchu se Zeman stal předsedou sněmovny a na jeho toleranci závisel osud Klausova menšinového kabinetu.
Ještě na podzim 1997, v době, kdy měla druhá Klausova vláda na kahánku, nevynechal Zeman jedinou šanci na útok: "Vláda, která toleruje zloděje, se objektivně sama stává vládou zlodějů. Vláda, která toleruje tuneláře a podvodníky, je sama vládou tunelářů a podvodníků," hřímal Zeman z parlamentní tribuny.
O měsíc později Klaus padl. Na začátku roku 1998 ovšem TV Nova oznámila překvapivou zprávu: Vztahy Klause a Zemana jsou teď lepší než kdykoliv v minulosti. Sedmička, v níž se koncem ledna 1998 znovu setkali, byla jen odvarem starých časů: opoziční smlouva byla totiž na dohled.
"Víte, když s někým zápolíte a jemu vypadne meč, zvlášť když mu jej vyrazí jeho spolustraník, počkáte, až ten meč zdvihne, a teprve potom pokračujete v boji," vysvětloval Zeman v loňském rozhovoru pro MF DNES náhlou změnu kurzu.
Pragmatická dohoda o rozdělení moci z léta 1998 (která vejde do dějepisu pod pseudonymem "opoziční smlouva"), zajišťující menšinovou vládu ČSSD, smazala všechny staré spory - další čtyři roky nebylo na politické scéně bližších spojenců.
Spolu proti všem - po celé dlouhé čtyři roky
Společně vytvořili nový volební zákon zvýhodňující velké strany (narazil u Ústavního soudu), snažili se omezit pravomoci centrální banky i prezidenta (opět neúspěšně). ODS a ČSSD si rozdělily místa v nejrůznějších institucích (mediální rady, Česká konsolidační agentura), prodloužily monopol Telecomu a licenci Nově, Zeman s Klausem se shodli i v názoru na krizi v České televizi.
Jediný opravdu vážný spor za dobu opoziční smlouvy vypukl v červnu 2002: nucenou správu v Investiční a Poštovní bance a její následný rychlý prodej ČSOB Klaus označil za "loupež za bílého dne".
Když se oba veteráni sešli loni v červnu krátce před volbami v pořadu ČT Naostro, vypadalo to, že spolu diskutují dva akademičtí hodnostáři, a ne někdejší zarytí rivalové. "Já žádného pravicového politika tohoto formátu neznám," nechal se slyšet Zeman. A Klaus byl podobně vlídný: "Já neznám takového levicového politika..."
Dnes se utkají jeden na jednoho. Pouze jeden z nich může dnes ve Španělském sále vyhrát. Prohrát však mohou oba.
