Prvním znakem, který Klause bezpečně prozradí, je časté zdvojování slov jako v uvedeném citátu. "Takové opakování slov se v rétorice používá ze dvou důvodů. Ten první je, že mluvčí získává určitý čas na to, aby si mohl připravit další pokračování odpovědi. Kromě toho je zdvojování projevem agresivity a touhy prosadit se," vysvětluje učitelka moderní rétoriky a hlasové výchovy z Husovy teologické fakulty Univerzity Karlovy Alena Špačková. "Pro Klause je typické obojí," míní učitelka.
"U Klause se z tohoto zdržovacího prvku už stala manýra, která se teď obrací proti němu," doplňuje lingvistka Jiřina Hůrková, která mluvený projev vyučuje na DAMU. Agresivní přístup Klause k posluchačům prozrazuje také jeho mírně zakloněný postoj a zdvižená brada. "Znaky arogance má i způsob jeho intonace, kterou například dokáže změnit oslovení v urážku," dodává Špačková.
Řeč Jaroslava Bureše zase vyvolává vzpomínky na režim před rokem 1989. "Pasivní tvary sloves, jako je "jsem si jist" místo "jsem si jistý", nebo "jsem připraven" místo "jsem připravený", vyvolávají vzpomínky na jazyk úřednických oběžníků a stranických školení. Často je užívají lidé, kteří mají pocit, že tak hovoří noblesněji a vědečtěji," říká Hůrková.
Poznávacím znamením promluv Petra Pitharta jsou mnohdy dlouhá a komplikovaná souvětí, ve kterých se předseda Senátu snaží vše vysvětlit a najít pro každého pochopení. "Schopnost vcítit se do problémů ostatních je pro prezidentského kandidáta dobrá vlastnost, jenže jakmile začne řečník vytvářet barokně košatá souvětí, posluchači ztrácejí pozornost," upozorňuje Špačková.
Téměř nekonečné věty jsou podle Hůrkové poznávacím znamením filozofujících politiků. "Měli by hovořit tak, aby jim bez problémů rozuměl každý slušný zelinář na malém městě. To však bývá u Pitharta někdy obtížné."
Bezchybný není ani projev Miroslava Kříženeckého. Advokát a někdejší vojenský prokurátor často sklouzává k žoviálním výrazům. Není nic výjimečného, když větu začne zvoláním "Proboha!". "Přílišná lidovost se může obrátit proti němu. Zvlášť lidé z dělnických profesí velmi citlivě vnímají, když k nim společensky výše postavený člověk promlouvá hovorovou češtinou. Vnímají to tak, že řečník podceňuje jejich inteligenci," upozorňuje Jiřina Hůrková.
