Teroristé reportérům dovolili, aby v obsazené budově chvíli natáčeli. Novináři na vlastní oči viděli, o čem se lidé zvenčí jen dohadovali. Mezi nervózními rukojmími chodila Čečenka, celá v černém, s pistolí v ruce a - s bombou na břiše.
"Zdálo se, že prstem ovládá rozbušku připojenou k něčemu, co vypadalo jako svazek výbušnin zabalený v celofánu," řekl reportér NTV Sergej Děduch.
Stovky unavených rukojmích žily už třetí den nejen pod hlavněmi samopalů Kalašnikov, ale přímo mezi bombami připravenými k výbuchu. Jelena Maljonkinová, manažerka muzikálu, hovořila mobilem se zadržovaným členem souboru Anatolijem Glazyčevem.
Ten jí řekl, že největší nálož trhavin byla umístěna doprostřed divadla a všechny prostory divadla byly zaminovány. "Jak teroristé, tak rukojmí jsou nervózní," řekl Maljonkinové Glazyčev.
Trhaviny jsou zřejmě všude. Čečenské komando tvrdí, že jich do divadla dopravilo dvě tuny.
Barajev, jediný, který ukázal svou tvář, byl filmován spolu se dvěma maskovanými muži. Všichni tři byli vyzbrojeni útočnými puškami AK-47, sumky se zásobníky byly očividně plné a na opasku měli zavěšeny granáty. K této trojici se později připojily dvě ženy oblečené v černém s výrazným nápisem v arabštině na tmavých čepcích, které zakrývaly jejich hlavy a obličeje.
Krátký záběr ukázal Barajeva v kuchyni divadla v Melnikovově ulici pouhých několik kilometrů od Putinových kanceláří v Kremlu.
"On (Barajev) je jediný ze šesti teroristů, který nenosí masku a nezakrývá si obličej," řekl reportér NTV Sergej Děduch a dodal, že guerillový vůdce vypadal chladně a klidně.
"Kromě toho jsme vedle mužů viděli dvě ženy-teroristky. Byly oblečeny v černém na znamení, že se obětují ve jménu víry, jak samy říkají."
Bylo vidět, jak se příslušníci guerill baví mezi sebou, ale hlasy byly nezřetelné. Bylo vidět také skupinu zajatých žen, elegantně oblečených pro příjemný večer na populárním muzikálu "Sever-Východ", hrdinském vyprávění o ruském polárním badateli. Jedna z žen si nervózně pohrávala s prsty, zatímco ostatní působily klidně.
"Jsme v relativním klidu, je tu teplo, máme vodu, nic víc asi v této situaci žádat nemůžeme," řekla Anna Adrianovová, jedna z rukojmích, v telefonátu pro rádio Echo Moskvy.
Jiná z rukojmích však prohlásila, že situace je napjatá a že se podmínky hodinu od hodiny zhoršují. Podle její výpovědi lidé trpí nedostatkem vody a jídla, jako toaletu jsou přinuceni používat orchestřiště.
Další rukojmí, spolupracovnice listu Moskevská Pravda Anna Andrianovová a Žanna Tolstovová, jsou naopak dotčeni tím, že se v souvislosti s nimi hovoří pouze o jídle a pití.
"Posloucháme rozhlas, kde se pořád omílá: dostaly najíst, nedostali najíst, vodí je na záchod, nevodí je na záchod. Ale my máme strach o život! Je cynické hovořit o jakkosti jídla v takové situaci, koneckonců člověk může přežít bez jídla několik dní." Veřejnost je prý neustále dezinformována.
"Dám jedno interview a za 15 minut vypustí novináři do éteru něco úplně jiného! Například poselství Putinovi jsme napsaly dobrovolně, a pak slyším o nějakém nátlaku. Lidé by měli vyjít do ulic a žádat konec války v Čečensku," tvrdí Anna, kterou uráží, že jsou podle médií pod vlivem tzv. stockholmského syndromu (rukojmí sympatizují se svými vězniteli).
