Bartuška investuje do zmapování míst posledního odpočinku legionářů vlastní peníze i čas. V Krasnojarsku objevil například všemi dávno zapomenutý hrob třiadvaceti vojáků. S místním architektem a památkářem se dohodl, že oprava vyjde na čtyři tisíce dolarů.
"Když jsem druhý den jednal se zástupcem gubernátora Krasnojarského kraje, nastavil ruku pro 45 tisíc. Mé protesty přerušil jasným vysvětlením: 'Chci Volvo'," líčí Bartuška svou zkušenost.
"Zjištění pana Bartušky bereme nesmírně vážně," ujišťuje náměstek ministra obrany Štefan Füle. Náměstek proto českému vojenskému přidělenci v Moskvě doporučil, aby osobně dohlédl na to, kde statisícové finanční dary z Česka končí.
České ministerstvo obrany poslalo již v roce 2000 ruské asociaci Vojennyje memoriály, která se má podle česko-ruské mezivládní dohody starat o hroby padlých Čechoslováků, téměř dvě stě tisíc korun. O rok později následoval další dar Mezinárodnímu ukrajinskému svazu účastníků války - 250 tisíc korun.
Ministerstvo obrany nemá na Bartuškovy postřehy většinou argumenty a přiznává, že mu chybějí informace o tom, co se s finančními dary děje. Někteří úředníci tvrdí: Pomník legionářů ve Vladivostoku byl opraven. Jiní namítají: Peníze pohltil projekt.
Na opravu pomníku a hrobů budeme muset asi poslat další. Jak neprůhledná je asociace Vojennyje memoriály, svědčí další Bartuškův zážitek. "Zjistil jsem například, že Rusové účtují Rakušanům hledání hrobů jejich vojáků a tutéž činnost si pak nechávají podruhé zaplatit od Prahy."
Publicista proto navrhuje, aby se o hroby našich vojáků v Rusku starali Češi. "Je to navíc naše povinnost a čekat, že to udělá někdo jiný, je nesmysl. Osud československých legionářů je totiž kromě Čechů a Slováků každému ve světě ukradený."
Füleho poradce Ludvík Cimburek ujišťuje, že ministerstvu obrany nejsou zchátralé hroby legionářů lhostejné. "Mají pro nás velký význam. Mimo jiné i kvůli tomu, že česká armáda získává charakter aliančního expedičního sboru. Naši vojáci budou nasazovat životy v zahraničních riskantních misích, a nikoliv doma. Například na Balkáně se staráme o památníčky deseti našich vojáků, kteří tam zahynuli," připomíná Cimburek.
Hrobům českých vojáků v Rusku podle Bartušky hrozí rychlý zánik, pokud nebude území, na němž jsou rozmístěny, rychle topograficky vyměřeno a pomníky nebudou prohlášeny za český majetek.
"Nenávratně už zmizely stovky našich hrobů. Například v Irkutsku je dnes místo bývalého hřbitova, kde ležely ostatky československých legionářů, park kultury a oddechu. V Tomsku ustoupil hřbitov továrně na kabely. A stejné je to i v Novosibirsku či Omsku," uvádí namátkou publicista.
Hned vedle českých hrobů jsou ve Vladivostoku hroby japonských vojáků. Uprostřed japonských pomníčků vyrostly však ze dne na den ruské hroby, jimž padlo za oběť několik japonských pomníků. Bartuška proto nesouhlasí s ministerstvem, které jen vznáší apely na asociaci Vojennyje memoriály a očekává, že se setká s pochopením.
Již dávno nečekají Němci, Američané, Kanaďané či Britové: o hroby svých vojáků se po dohodě s Rusy starají sami. "Proč by to tedy měl v našem případě dělat Rus placený Prahou, jehož nikdo nekontroluje?" ptá se Bartuška.
