Případ Václava Valáška však není ojedinělý.
Spory mezi majiteli bytových domů, jimiž mohou být i obce, a jejich nájemníky o opravy patří k nejčastějším. Místo hádek a bezmocného lomení rukama by ve většině případů více pomohlo prolistovat si občanský zákoník.
"Například paragraf 692 říká, že pokud se nájemce sám nepostará o včasné provedení drobných oprav a údržby, má pronajímatel bytu právo provést je sám na své náklady a od nájemce poté požadovat jejich náhradu. Na takové provedené opravy ho ale musí předem upozornit," radí Milan Taraba, místopředseda Sdružení nájemníků ČR.
V praxi ovšem nastává tato situace zcela výjimečně, muselo by se jednat o takové opravy, které poškozují i ostatní nájemce v domě (například nadbytečný únik vody z neopravených kohoutků).
"Spíše přichází tato možnost do úvahy v době, kdy nájemce byt opouští a nechává ho ve stavu, který svědčí o tom, že jej třeba dlouho nevymaloval. Pak by pronajímatel mohl opravy provést na náklady nájemce," upozornil Taraba.
Domáhat se svých práv na pronajímateli bytu se však mohou i nájemníci. Paragraf 691 občanského zákoníku stanovuje pronajímateli povinnost odstranit takové závady v bytu i domě, které brání jejich řádnému užívání. Pokud tak neučiní, může nájemník po předchozím upozornění odstranit závady sám a požadovat po pronajímateli náhradu vynaložených peněz.
"Jestliže by pronajímatel dobrovolně nezaplatil nájemci to, co na opravu vynaložil, může nájemce podle paragrafu 580 občanského zákoníku provést takzvané započtení," uvedl Taraba.
V praxi to znamená, že takto vzniklý dluh si může nájemník kompenzovat například tím, že majiteli domu či bytu nezaplatí nájemné nebo další poplatky ve výši, které odpovídají ceně opravy.
Spor o provedení opravy může někdy skončit až u soudu. Ale většina právníků radí, aby žalobu podávali nájemníci pouze tehdy, když k opravě je nezbytné stavební povolení. V ostatních případech je praktičtější upozornit pronajímatele na potřebu opravy s tím, že pokud ji v určité lhůtě nezajistí, provede si ji nájemce na jeho náklad.
Spory mezi majiteli bytových domů, jimiž mohou být i obce, a jejich nájemníky o opravy patří k nejčastějším. Místo hádek a bezmocného lomení rukama by ve většině případů více pomohlo prolistovat si občanský zákoník.
"Například paragraf 692 říká, že pokud se nájemce sám nepostará o včasné provedení drobných oprav a údržby, má pronajímatel bytu právo provést je sám na své náklady a od nájemce poté požadovat jejich náhradu. Na takové provedené opravy ho ale musí předem upozornit," radí Milan Taraba, místopředseda Sdružení nájemníků ČR.
V praxi ovšem nastává tato situace zcela výjimečně, muselo by se jednat o takové opravy, které poškozují i ostatní nájemce v domě (například nadbytečný únik vody z neopravených kohoutků).
"Spíše přichází tato možnost do úvahy v době, kdy nájemce byt opouští a nechává ho ve stavu, který svědčí o tom, že jej třeba dlouho nevymaloval. Pak by pronajímatel mohl opravy provést na náklady nájemce," upozornil Taraba.
Domáhat se svých práv na pronajímateli bytu se však mohou i nájemníci. Paragraf 691 občanského zákoníku stanovuje pronajímateli povinnost odstranit takové závady v bytu i domě, které brání jejich řádnému užívání. Pokud tak neučiní, může nájemník po předchozím upozornění odstranit závady sám a požadovat po pronajímateli náhradu vynaložených peněz.
"Jestliže by pronajímatel dobrovolně nezaplatil nájemci to, co na opravu vynaložil, může nájemce podle paragrafu 580 občanského zákoníku provést takzvané započtení," uvedl Taraba.
V praxi to znamená, že takto vzniklý dluh si může nájemník kompenzovat například tím, že majiteli domu či bytu nezaplatí nájemné nebo další poplatky ve výši, které odpovídají ceně opravy.
Spor o provedení opravy může někdy skončit až u soudu. Ale většina právníků radí, aby žalobu podávali nájemníci pouze tehdy, když k opravě je nezbytné stavební povolení. V ostatních případech je praktičtější upozornit pronajímatele na potřebu opravy s tím, že pokud ji v určité lhůtě nezajistí, provede si ji nájemce na jeho náklad.
