„Když jsme nastupovali před šesti lety do školy, nikde nebylo psáno, že budeme něco platit,“ zlobí se studentka bohemistiky Jana Moravcová a má pravdu. Poplatky totiž zavedl až nový vysokoškolský zákon z loňského roku.
Že vybírání peněz od studentů, kteří nastoupili v polovině devadesátých let, není v úplném pořádku, cítí i proděkan Josef Herman: „Osobně se mi to moc nelíbí. Každá právní norma by měla platit až od chvíle, kdy je zavedena, a tahle se na studenty vztáhla retrospektivně.
Přesto se neplatiči musí bát potrestání?
Musí. Nový vysokoškolský zákon prostě nerozlišuje, který student má zaplatit a který ne. Není v něm také ani slovo o přechodné lhůtě, ve které by se týkal až nových posluchačů, studujících v době jeho platnosti.
Je pro studenty vyšších ročníků nový zákon pouze přítěží, anebo jim přináší i nějaké výhody?
Jedno plus by se našlo. Změnila se maximální délka studia z osmi na deset let. Takže i tyto neplatiče už považujeme nově za „desetileté“, ne „osmileté“ studenty.
Co se stane přesluhujícímu studentovi, který nezaplatí?
Děkan mu přeruší studium třeba až do konce desátého roku. Dokud nepošle peníze, nemůže ve studiu pokračovat. Na konci desátého roku mu děkan studium ukončí definitivně.
Zatím ho však nikomu z přibližně deseti neplatičů nepřerušil? Je to tak?
Máme tu šest tisíc studentů, a tak všechno trvá déle, ale brzy na ně dojde. Předpokládám, že se o přerušení rozhodne v příštích deseti dnech.
Proč je ta částka 7800 korun?
Existuje horní patro, které může každý děkan zvolit. Uznávám, že u nás jsme dost blízko horní hranici.
Co když studenti nemají peníze? Udělíte někomu výjimku?
Poplatky odpouštíme třeba skutečně doloženým sociálním případům. Například když je student sirotek nebo má studentka malé dítě. Ale studenti, kteří si prodlužují studium, většinou pracují, takže nejsou bez peněz. A ty jejich „pokuty“ půjdou zase zpátky ke studentům v podobě stipendií.
