Týž Josef Černý je současně zaměstnancem střešovického Vojenského ústavu soudního lékařství, kde pracuje jako zřízenec. Ústav sídlí v areálu nemocnice.
Náměstek ředitele střešovické nemocnice Ladislav Šerák podle svých slov netušil, že Josef Černý nabízí v nemocnici pohřebnické služby i nyní, kdy už to zákon zakazuje. Nevěděl prý ani o tom, že Černý podniká v pohřebnictví.
Když si však ověřil všechna fakta, řekl: "Nabízení pohřebních služeb panu Černému okamžitě zakážeme a po poradě s právníky ještě uvidím, jaké další důsledky z toho pro našeho zaměstnance vyvodím." Josefa Černého se včera nepodařilo zastihnout.
Telefon uvedený na vizitce jeho firmy byl domácí a vzala ho pouze jeho manželka. "Ve vojenské nemocnici jsme pracovali léta, od nového roku už ne," prohlásila. Na dotaz, jak je tedy možné, že pohřeb byl sjednán přímo v nemocnici ještě v lednu, odpověděla: "Mohlo se stát, že někdo z patologie nás doporučil, aniž si uvědomil, že se to již podle nového zákona nesmí. Za celá ta léta lidé uvykli využívat našich služeb a využívali je velice rádi. Byli vždycky spokojení."
O firmě svého manžela dodala: "Podnikání mého manžela nemá s jeho prací v nemocnici vůbec nic společného. Pokud vím, každý může ve vedlejším zaměstnání dělat, co chce." Předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů Vladimíra Bošková má však na věc jiný názor: "Takovéto propojení dvou různých institucí se zcela opačným zájmem otevírá vysoké riziko pro pacienty.
|
Co říká zákon o pohřebnictví § 7 Praxe je však někde stále jiná |
Mezi pohřebními službami je velká konkurence a působení přímo v areálu jim zajišťuje zakázky. Například i v areálu pražské nemocnice ve Vysočanech ještě do konce loňského roku sídlila pohřební služba a personál na ni rovnou odkazoval rodinné příslušníky zemřelých.
Pozůstalým to usnadní vyřizování pohřbu, říkali zastánci takového postupu. "Chápu to jaku službu rodině. I když rozumím tomu, že když vstoupíte do areálu nemocnice a vidíte logo pohřebního ústavu, není to zrovna ono," uvedla ředitelka vysočanské nemocnice Jana Zirklová.
Kritici naopak upozorňovali za prvé na nevhodnost spojení zdravotnického zařízení a "černých andělů", za druhé na riziko, že mezi zaměstnanci nemocnice a pohřební službou vznikne vazba. Třeba v jedné osobě, jako tomu bylo právě ve střešovické vojenské nemocnici.
"Jakápak služba, rodině dnes stačí otevřít zlaté stránky a najde si pohřební službu dle vlastního uvážení," tvrdí poslankyně Eva Fischerová. Popsala situaci ve Fakultní nemocnici v Olomouci, kde před pěti šesti lety soutěžily o zemřelé dvě pohřební firmy. "Je to nešvar. Když totiž lékař či sestra poskytne pohřební službě informaci o zemřelém zrovna jedné konkrétní službě, je zřejmé, že za to dostane zaplaceno nebo nějakou jinou výhodu. Taková korupce nad tělem zemřelého je však velmi neetická," uvedla poslankyně.
Fischerová byla jednou z těch, kdo ve sněmovně podpořili zákon, který sjednávání pohřbení v prostorách nemocnic zakazuje. Rovněž ředitel Pohřebního ústavu hlavního města Prahy Julius Mlčoch nepovažuje za etické, aby lidé z pohřebních ústavů sháněli zákazníky přímo v nemocnicích. "Nedělám si ale iluze, že patologie dávají typy na pohřební ústavy i poté, co to zákon od nového roku zakazuje," říká Mlčoch.
Pro korupci však nemá důkazy: "Vždyť to znáte, kde není žalobce není ani soudce." Připustil ale, že pohřebnictví může být pro některé firmy velmi výnosné. Ani nový zákon však nemůže zabránit konkurenčnímu boji pohřebních služeb o zemřelé, a tedy tomu, aby si pohřební firmy hledaly takzvané tipaře - mezi personálem nemocnic, záchranek a také u policie.
Ti jim pak sjednávají zakázky. Jak uvedly včerejší Lidové noviny s odvoláním na zaměstnance záchranné služby, za zvednutí telefonu a "dohození" zemřelého si můžete vydělat od tisíce do sedmnácti set korun.
Téma se stalo aktuální poté, co Polskem otřásl skandál s praktikami záchranných služeb v městě Lodz, které spolupracovali s pohřebními firmami. Tam však aféra vyústila v těžké a dosud nepotvrzené obvinění, že lékaři pacienty záměrně usmrcovali.
