Nejméně dva ze tří jmenovaných byli členy KSČ a všichni se sešli na jedné z nejvyšších soudních instancí v zemi: na pražském vrchním soudu.
Tomašovič o své minulosti odmítá hovořit. "V tomto směru už nebudu žádné rozhovory poskytovat. Nemám, co bych měl vysvětlovat," řekl.
"Žádáme, aby konkrétní rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nebyla spojována s personálními otázkami, nýbrž aby jejich správnost byla posuzována z hlediska platných zákonů," tlumočil slova předsedy pražského vrchního soudu Vladimíra Stiboříka tiskový mluvčí Jan Fořt.
Jenže existuje i opačný názor: "Je vidět, že bývalí vojenští prokurátoři jsou nejvhodnější pro souzení takových lidí, jako byl bývalý vojenský prokurátor Vaš," poznamenal ironicky předseda Konfederace politických vězňů Stanislav Drobný.
Stanislav Drobný je přesvědčen, že soudci svázaní s bývalým režimem nemají v justici co dělat. "Ministr spravedlnosti i prezident, který soudce jmenuje, by na to měli dávat pozor. Je to trapné," míní Drobný.
Členové konfederace už dříve upozorňovali i na to, že ostře sledovaný případ Aloise Grebeníčka soudí bývalá členka KSČ Radomíra Veselá. Soudci s kontroverzní minulostí však rozhodují i daleko obyčejnější věci.
Advokátka Sylvie Ševčíková si například stěžuje na kauzu, která se týkala navrácení majetku emigrantů. "Nebyla nijak složitá, a přece trvá už deset let. Dá se to vysvětlit menší profesní zdatností nebo neochotou," říká. Její případ totiž skončil na stole soudkyně brněnského krajského soudu Ludmily Antlové, která v roce 1972 umožnila vyhodit z práce vysokoškolského učitele, protože podle jejího verdiktu stačilo, že ztratil důvěru KSČ.
A pak ještě v roce 1999 nařídila bývalým studentům, aby se omluvili za listopadovou revoluci někdejšímu předsedovi ZO KSČ, který v roce 1989 působil na fakultě, kde studovali (i toto rozhodnutí nadřízený soud později zrušil). Jenže všichni soudci, kteří dnes v justici působí, prošli po roce 1990 prověrkami. Těmi hájí například předseda vrchního soudu Vladimír Stibořík "své" soudce Tomašoviče, Vočka a Klimáčka.
Zatímco předseda Konfederace politických vězňů Stanislav Drobný je pro další kolo prověrek, jiní před přílišným zpochybňováním práce soudců varují. "Justice by se už měla naopak stabilizovat. Klíčové je, aby soudci byli v budoucnu skutečně nezávislí," říká předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová.
Podobný názor má i náměstek ředitele Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu Pavel Bret. "Každé zpochybnění vystaví soudce možnému nátlaku a víme, že soudci se před rokem 1989 podřizovali. Nechceme, aby se to opakovalo," říká.
Wagnerová však zároveň připouští, že je chybou vedení vrchního soudu, když dopustilo tak silné zastoupení lidí se stejnými názory. Ještě před několika měsíci na vrchním soudu pracovalo sedm soudců, kteří před listopadem působili coby vojenští prokurátoři a soudci.
To, že se několik soudců s podobnou minulostí a podobnými názory sejde na jediném soudu navíc třeba i v jediném senátě, je dáno i praxí v justici. Statistiky sice říkají, že více než polovina soudců oblékla talár až po roce 1989, ale zkušení odborníci k těmto údajům přistupují s nedůvěrou. Soudce Tomašovič by například patřil mezi ty, kteří přišli do justice až po roce 1989, protože předtím nesoudil a působil na vojenské prokuratuře.
A statistika už vůbec nic neříká o tom, na kterých soudních instancích jsou "předlistopadoví" a "polistopadoví" soudci. Ti mladší totiž zatím zůstávají na okresech, zatímco ti starší obsazují odvolací soudy. "Může se stát, že se na určitém soudu sejdou lidé s podobným názorem. Na takový soud se nikdo s odlišným názorem vůbec nedostane," říká předsedkyně Nejvyššího soudu Wagnerová.
Podle Pavla Breta se justice musí vypořádat sama s tím, jak rozhoduje. Avšak dosud si soudci pořádek udělat nedokázali. O řešení profesních sporů svědčí následující příklad: Když soudce Vočka rozhodl, že v případě vlastizrady Jakeše a Lenárta nejde o trestný čin, upozornil v novinách soudce Vladimír Klokočka, že tento verdikt je v rozporu s názorem Ústavního soudu.
A Vočka? Podal na Klokočku trestní oznámení. "Skutečně přijela policie a musel jsem se dostavit k podání vysvětlení," vzpomíná Klokočka. Vočka nebyl včera odpoledne na vrchním soudu k zastižení. Ale incident se soudcem Ústavního soudu mu v kariéře zřejmě nijak neuškodil. V současné době je na postu místopředsedy pražského vrchního soudu.
|
Soudcova minulost? Tajná informace! Když se Marie Novotná po osobní zkušenosti s Rudolfem Tomašovičem dotazovala na funkční zařazení tohoto soudce před tím, než byl jmenován soudcem Vrchního soudu v Praze, neuspěla. "Žádosti o sdělení informace ... se nevyhovuje," přečetla si v přípisu z ministerstva spravedlnosti. Ministerstvo rozhodlo, že požadovaná informace je osobním údajem a ty podle zákona o ochraně osobních údajů není možné sdělovat. Ale je soudcova minulost opravdu tajnou informací? "Soudce je veřejný činitel a údaje o jeho profesní dráze by měly být tedy veřejné," říká předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová. Podobný názor má i soudce táborské pobočky jihočeského krajského soudu Jiří Bernát, který sám v minulosti působil ve vojenské justici. "Já bych vystoupil před novináře a řekl, co je za mnou a jakou mám minulost. A vysvětlil bych, že mé rozhodování minulost neovlivňuje proto a proto," říká otevřeně Bernát. Lidé, kteří tají poskvrněnou minulost, mohou být snadno vydíratelní - o tom málokdo pochybuje. "Nebezpečí nevidím ani tak v tom, že někdo je vydíratelný někým zvenku. Spíše však ve vzájemné podpoře určitých lidí uvnitř systému. Pak je nebezpečí, že vznikne paralelní mocenská struktura, která není navenek čitelná," upozorňuje současný ombudsman a bývalý ministr spravedlnosti Otakar Motejl. Jiní odborníci zase varují, že může být i pro nadřízené (kteří o jejich slabostech vědí) snadnější s takovými lidmi manipulovat. A to je zvlášť závažné v justici, kde stojí nezávislost soudce na čelném místě. Zatímco soudce Tomašovič rozhovor o své minulosti striktně odmítl, vedení vrchního soudu informace o profesní minulosti tamních soudců na písemný dotaz zodpovědělo. |
