Jednou z nich byla i bývalá politička Surája Parliková, která před osmi lety založila tajnou ženskou koalici. S pomocí stovky lidí, mezi nimiž byly hlavně bývalé učitelky a lékařky, vyučovala v metropoli Kábulu mladé dívky do patnácti let, jimž režim neumožňoval navštěvovat oficiální školy.
Za tajné školy hrozilo vězení
V maličkém bytě a později v několika bezpečných domech na předměstích se tak šířila paraelní kultura. Ženám, kterým byla odepřena práce, i mužům z její ilegální organizace za to hrozilo vězení nebo bití.
"Byl to jediný způsob, jak jsme mohli zvítězit nad Talibanem. Útisk začal ještě předtím za mudžáhidů, když tady panovalo vraždění, loupení, drancování a znásilňování. V Kábulu vytvořili celou kulturu - kina, knihovny a divadla byly zavřeny, nebo zničeny, ženy ztratily všechna práva," vysvětluje sedmapadesátiletá Surája.
Za Talibanu to bylo podle ní ještě horší. "Ženám bylo odepřeno vzdělání, musely jsme neustále nosit burku a zákony ženám dokonce zakazovaly vycházet z domu samotným, bylo to dovoleno pouze s manželem, strýcem nebo bratrancem," vypravuje.
Soudí, že obyvatelům Západu se to těžce chápe. "Nemohly jsme se setkávat na veřejnosti ani se svým přítelem. Byly případy, kdy byl pár dopaden a musel se vzít, protože se jinak obával hrozného trestu. Bylo snadnější zapadnout do řady. Ale ženy prožívaly strašný útisk, skutečné neštěstí," pokračuje.
"Naše koalice zahájila jednoduché kursy, na každém bylo pouze tři až pět žen pro případ, že bychom byly chyceny, ale to byl pouze začátek. Téměř stokrát jsme byly málem dopadeny, ale utekly jsme, střídaly jsme domy, abychom se vyhnuly prozrazení, spoléhaly jsme na informace lidí, kteří měli porozumění pro náš počin," dodává.
Muži hrozilo za setkání se snoubenkou useknutí ruky
Její slova potvrzuje i dvacetiletá studentka Masúda Šírziová, která po několika letech odložila závoj skrývající její tvář. "Jsem zasnoubena a budu se vdávat, ale se snoubencem jsem se nemohla na veřejnosti sejít. Usekli by mu ruku," upřesňuje.
Ráda by využila vzdělání, kterého se jí tajně dostalo. O tom, zda bude ale skutečně pracovat, rozhodne její budoucí muž. "Kdybych měla nastoupit do zaměstnání, bylo by na mém manželovi, aby rozhodl. Tady ženy patří mužům. Pokud mi zákony umožní pracovat, pak budu pracovat."
Nezlomili nás, říká Afghánka
Jiná žena, Šukúria Sabirová, musela za vlády Talibanu opustit práci učitelky. Její manžel strávil tři měsíce ve vězení, když byl dopaden, jak vyučuje v tajné ženské škole blízko jejich domu.
Sabirová se netají radostí nad pádem starého režimu. "Bojovali jsme proti nevědomosti a teď je to pryč. Toto je nový začátek, nový život. Boj za rovná práva bude pokračovat, tentokrát za vlády Spojenectví, kde chce mít Surája zastoupeny ženy ve všech úřadech," říká.
"Snažili se uvěznit naše duše, avšak nemohli zlomit našeho ducha," dodává.
