V úvodu soud vyslechl obžalovaného Dubu, který obžalobu odmítl. Připustil, že se stal v roce 1951 velitelem Vojny, tehdy ještě tábora nucených prací.
Byl sem dosazen podle vlastních slov proto, aby jako vyučený obchodní příručí udělal pořádek v účetnictví. Když lidé z tábora začali dostávat pravidelnou mzdu, prý si ho oblíbili a poslali mu děkovný list, který dal soudu.
O několik měsíců později se stal z Vojny trestní tábor především pro politické vězně. Začal se stavět Bunkr - tedy korekce.
"Nevěděl jsem, kdo je k nám za co umísťován. Trestání a výchova vězňů byla úkolem mého zástupce. Korekci jsem nenechal postavit, ani jsem stavbu neřídil. To byla věc nadřízených," tvrdil obviněný.
Podle obžaloby postavil Bunkr Duba
Duba podle obžaloby nechal v roce 1951 zřídit v táboře malou místnost k týrání politických vězňů, které se říkalo Bunkr.
Ten byl zapuštěný v zemi, na podlaze bylo stále deset centimetrů vody. Místnost měla 11 metrů čtverečních a výšku 170 centimetrů. Vězni sem byli zavíráni za útěk, jeho plánování, odmítání práce a nedovolenou korespondenci.
V chladném, tmavém a malém prostoru pobývali většinou týden. V objektu se tísnilo 20, někdy ale až 40 lidí. Stravu dostávali jednou za tři dny, spali ve vodě nebo vestoje. Většina pak měla zdravotní problémy.
Duba: nevím, napamatuji si
Obžalovaný šéf komunistického lágru před soudem na výpovědi bývalých policistických vězňů odpovídal většinou jen krátce: "Nevím. Nepamatuji se. Nechci se vyjádřit."
I když Duba popíral odpovědnost za to, že v bunkru končili neposlušní vězni, ti jeho slova popřeli. Několik jich uvedlo, že právě sám Duba si je volal do kanceláře a nařizoval tresty, takzvané korekce za bezvýznamné věci. Například když si někdo dovolil srovnat jeho pracovní tabor s německým koncentračním táborem.
Soud byl po pěti hodinách odročen na červen, protože obhájce požaduje výpovědi jěště několika svědků a chce předložit další důkazy.
PŘEDCHOZÍ VÝVOJ
Duba se soudu dlouho vyhýbal
Ze zdravotních důvodů Duba k soudu už čtyřikrát nepřišel. Přitom první soudní jednání bylo nařízeno už před více než rokem. Svoji nepřítomnost většinou vysvětloval zdravotními důvody.
"Dne 22. října jsem dostal od policie informaci. Místním šetřením bylo zjištěno, že je v lázních, není jasné v jakých," řekl na začátku litopadu minulého roku soudce Libor Pešek. "Hned jsem policii požádal o podrobnější zprávu," dodal.
Soudce Pešek upřesnil, že o Dubově lázeňském pobytu nic neví ani jeho ošetřující lékařka ani jeho advokátka.
Brněnský městský soud se snaží Dubu dostat do soudní síně už od loňského 15. května, kdy bylo nařízeno první líčení. Tehdy se omluvil ze zdravotních důvodů a další předvolání se už vůbec nepodařilo doručit.
Situaci těžce nesou bývalí vězni, kteří případ pečlivě sledují. "Je to ostuda justice i policie. Co chcete dělat, když právo neplatí a není možné ho vymoci?" ptá se Adolf Bečvář, který měl před půlstoletím tu smůlu, že se s Bunkrem seznámil zevnitř hned dvakrát.
Podobný názor má i předseda Konfederace politických vězňů Stanislav Drobný, který rovněž zažil Bunkr na vlastní kůži. "Je to hrůza, že soud nedovede doručit předvolání," řekl Drobný.
Duba je vůbec prvním z někdejších velitelů komunistických lágrů v bývalém Československu, kterého se podařilo usvědčit a obžalovat.
 U brněnského městského soudu začal až na pátý pokus proces s bývalým velitelem komunistického lágru Vojna na Příbramsku Jaroslavem Dubou. (28.5.2002) |
 U brněnského městského soudu začal až na pátý pokus proces s bývalým velitelem komunistického lágru Vojna na Příbramsku Jaroslavem Dubou. (28.5.2002) |
