"Musíte jim mířit do obličeje, aby se museli bránit," zaznělo také v instruktáži. Kapitán také radil, že je dobré únosce v početní přesile zalehnout těly, dokud posádka bezpečně nepřistane na nejbližším letišti.
"My, lid," citoval nakonec kapitán první slova americké ústavy, "nebudeme poraženi".
"Všichni v letadle tleskali," vzpomíná Rockelová. "Lidem stékaly slzy po tvářích. Najednou jsme měli pocit, že máme na vybranou. Že kdyby se něco stalo, tak nejsme úplně bezbranní," dodala.
Peter Hannaford, další z pasažérů, o události dojatě napsal do deníku Washington Post. Uvedl, že pilot vyzýval lidi, aby neváhali použít knihy, brýle, boty a jiné předměty a napadnout únosce.
Zpráva se hned rozšířila po internetu. Dopravce United Airlines odmítl záležitost příliš komentovat s tím, že pokyny posádek cestujícím nebyly změněny a že pilot letadla zřejmě byl pod tlakem.
Neortodoxní přístup kapitána je výsledkem stále rostoucího přesvědčení řady leteckých expertů, že bezpečnosti letu neuškodí větší agresivita pasažérů, kteří by se měli únoscům ohrožujícím jejich životy postavit.
To totiž zřejmě učinilo několik cestujících nyní již slavného letu číslo 93, jednoho ze čtyř unesených strojů osudného dne teroristického útoku na New York a Washington. Posádka žel ztratila vládu nad letounem, který se zřítil do pole. Letadlo, jako jediné, ale nedoletělo k pravděpodobnému cíli únosců - Bílému domu ve Washingtonu.
Dlouhá léta se vycházelo z toho, že nejlepší způsob, jak přežít se zdravou kůží, je s únosci spolupracovat. Tato víra ale vycházela z předpokladu, že únosci jsou racionálně uvažující lidské bytosti, které samy mají zájem na přežití. Událost z 11. září ukázala, že to může také být tragický omyl.
Piloti se také již přestávají bránit myšlence, že by měli mít u sebe zbraně. Sáhodlouhé diskuse se vedou rovněž o přeměně dveří do kokpitu v pancéřovou překážku, která by zabránila útočníkům napadnout piloty.
