Zařízení o velikosti dvoupatrového domu má vážit přibližně dvacet kilogramů. "Když chcete prozkoumat tisíce kilometrů, velký míč je dobrá volba. Dostane se přes všechno," vysvětluje zrození myšlenky Jack Jones, manažer projektu Tumbleweed v pasadenské laboratoři NASA JPL.
Na míči budou senzory
Odolný povrch míče má být navíc vybaven senzory schopnými zachytit přítomnost vody. Ty budou měřit kamery a také radar.
Po výsadku v předem vybrané oblasti ho může pozemní kontrola v NASA zaparkovat tím, že ho dočasně vypustí. Pro pohyb se naopak nasaje řídkou marťanskou atmosférou a dá se do pohybu. Na dalším místě se zase zastaví a speciální výpustí z něj "vypochodují" malí robotci, kteří podrobí okolí místa pečlivé analýze. Poté se vrátí zpět dovnitř a míč se může opět odkoulet jinam.
Aby se předešlo protržení pláště, má být jeho svrchní vrstva z Vectranu - materiálu, který se používá pro neprůstřelné vesty.
Hlavním problémem zůstává, jak si bude moci NASA udržet nad míčem alespoň částečnou kontrolu, aby se neskutálel do nějakého kráteru, ze kterého by nebylo úniku. Jedním řešením by měla být možnost podle potřeby vychylovat těžiště míče uvnitř, a druhým různé natlakování odlehlých částí míče, tak aby se měnil jeho tvar a tím i směr pohybu.
