Radní museli slevit z představ
"Nedávno jsme chtěli od lidí vykoupit pozemky pro bytovou výstavbu. Měli jsme jedinou podmínku. Aby všichni prodali za stejné peníze," vzpomíná Ladislav Trtek, starosta Nivnice. Stavět se tam zatím nebude, úřad se s lidmi nedohodl. "Nedá se nic dělat. Ale když je někdo ochotný prodat metr za čtyřicet korun, a druhý za něj chce skoro třikrát tolik, to už není pro obec výhodné," lituje starosta.
Slevit ze svých představ museli před pár týdny také v Uherském Hradišti. Pro gigantický projekt hráze suchého poldru s komunikací, která propojí připravované průmyslové zóny dvou sousedních měst tam museli radní vykoupit pozemky v rozloze přibližně tří hektarů. Místostarosta Libor Karásek už dříve předvídal, že to bude klíčový bod projektu. Radnice se sice s lidmi předběžně dohodla, ale za jeden metr nakonec zaplatí dvakrát tolik, než předpokládala. "Naše původní představa byla neudržitelná," připustil radniční architekt Aleš Holý.
Investor začal s výkupem sám
Gesto udělali při výkupu pozemků pro průmyslovou a obchodní zónu v sousedním Starém Městě. Od osmi majitelů je nejdřív vykoupili po stokoruně za metr čtvereční a následně za dvojnásobnou cenu prodali firmě, která chce v lokalitě stavět svoji výrobní halu.
Firma se ale mezitím rozhodla, že plánovanou továrnu rozšíří, a začala sama vykupovat další pozemky. Jejich pětadvaceti majitelům přitom nabídla dvakrát víc než radnice. Staroměstští radní proto osmi původním vlastníkům, s nimiž uzavřeli smlouvu, rozdíl v ceně doplatili. Rozdělili mezi ně přibližně milion a pět set tisíc korun. Během necelého roku už podruhé.
Všichní musí dostat stejně
"Všichni musí za pozemek dostat stejné peníze. Jakýkoliv jiný postup by od nás nebyl férový. Lidé, kteří prodávali pozemky městu, byli vstřícní. Nemůžou na to ale doplácet," vysvětlil neobvyklý postup starosta Miroslav Schönbaum. Zároveň ale sdělil, že kolem dalších atraktivních pozemků už teď obcházejí "pěšáci", kteří lidem nabízejí ještě lepší podmínky.
"Objevili se hned, jakmile bylo jasné, že tam město počítá s průmyslovou zónou nebo se zónou občanské vybavenosti. Zatím to jako palčivý problém necítím. Může se ale stát, že od těchto pěšáků budeme ty pozemky za vysokou cenu vykupovat," řekl tajemník staroměstské radnice Vladimír Kučera.
Půl milionu takřka za nic
K nevýhodnému obchodu s pozemky donutil nedávno radní v nedalekém Uherském Brodě tamní zastupitel Petr Janíček. Za svůj pozemek na periferii města, za který by radnice jinému vlastníkovi zaplatila padesát tisíc korun, získal jiný za téměř půl milionu. Suverénně přitom diktoval podmínky. Na jeho původním pozemku totiž stojí skládka komunálního odpadu.
Na její rekultivaci dostalo město státní dotaci třicet milionů korun. Kdyby ale radnice pozemek do září nevlastnila, musela by peníze vrátit. "Když město nebude chtít, mám na pozemek jiného zájemce. Klidně mu ho prodám, a vy pak budete jednat s ním," sděloval svým šokovaným kolegům zastupitel Janíček.
Ti na jeho návrh nakonec přistoupili, ačkoliv ho označili za nevýhodný. "Pro dobrou věc je někdy lepší připustit i menší zlo," uvažoval tehdy místostarosta Stanislav Zápeca.
"Nedávno jsme chtěli od lidí vykoupit pozemky pro bytovou výstavbu. Měli jsme jedinou podmínku. Aby všichni prodali za stejné peníze," vzpomíná Ladislav Trtek, starosta Nivnice. Stavět se tam zatím nebude, úřad se s lidmi nedohodl. "Nedá se nic dělat. Ale když je někdo ochotný prodat metr za čtyřicet korun, a druhý za něj chce skoro třikrát tolik, to už není pro obec výhodné," lituje starosta.
Slevit ze svých představ museli před pár týdny také v Uherském Hradišti. Pro gigantický projekt hráze suchého poldru s komunikací, která propojí připravované průmyslové zóny dvou sousedních měst tam museli radní vykoupit pozemky v rozloze přibližně tří hektarů. Místostarosta Libor Karásek už dříve předvídal, že to bude klíčový bod projektu. Radnice se sice s lidmi předběžně dohodla, ale za jeden metr nakonec zaplatí dvakrát tolik, než předpokládala. "Naše původní představa byla neudržitelná," připustil radniční architekt Aleš Holý.
Investor začal s výkupem sám
Gesto udělali při výkupu pozemků pro průmyslovou a obchodní zónu v sousedním Starém Městě. Od osmi majitelů je nejdřív vykoupili po stokoruně za metr čtvereční a následně za dvojnásobnou cenu prodali firmě, která chce v lokalitě stavět svoji výrobní halu.
Firma se ale mezitím rozhodla, že plánovanou továrnu rozšíří, a začala sama vykupovat další pozemky. Jejich pětadvaceti majitelům přitom nabídla dvakrát víc než radnice. Staroměstští radní proto osmi původním vlastníkům, s nimiž uzavřeli smlouvu, rozdíl v ceně doplatili. Rozdělili mezi ně přibližně milion a pět set tisíc korun. Během necelého roku už podruhé.
Všichní musí dostat stejně
"Všichni musí za pozemek dostat stejné peníze. Jakýkoliv jiný postup by od nás nebyl férový. Lidé, kteří prodávali pozemky městu, byli vstřícní. Nemůžou na to ale doplácet," vysvětlil neobvyklý postup starosta Miroslav Schönbaum. Zároveň ale sdělil, že kolem dalších atraktivních pozemků už teď obcházejí "pěšáci", kteří lidem nabízejí ještě lepší podmínky.
"Objevili se hned, jakmile bylo jasné, že tam město počítá s průmyslovou zónou nebo se zónou občanské vybavenosti. Zatím to jako palčivý problém necítím. Může se ale stát, že od těchto pěšáků budeme ty pozemky za vysokou cenu vykupovat," řekl tajemník staroměstské radnice Vladimír Kučera.
Půl milionu takřka za nic
K nevýhodnému obchodu s pozemky donutil nedávno radní v nedalekém Uherském Brodě tamní zastupitel Petr Janíček. Za svůj pozemek na periferii města, za který by radnice jinému vlastníkovi zaplatila padesát tisíc korun, získal jiný za téměř půl milionu. Suverénně přitom diktoval podmínky. Na jeho původním pozemku totiž stojí skládka komunálního odpadu.
Na její rekultivaci dostalo město státní dotaci třicet milionů korun. Kdyby ale radnice pozemek do září nevlastnila, musela by peníze vrátit. "Když město nebude chtít, mám na pozemek jiného zájemce. Klidně mu ho prodám, a vy pak budete jednat s ním," sděloval svým šokovaným kolegům zastupitel Janíček.
Ti na jeho návrh nakonec přistoupili, ačkoliv ho označili za nevýhodný. "Pro dobrou věc je někdy lepší připustit i menší zlo," uvažoval tehdy místostarosta Stanislav Zápeca.
