"Jde hlavně o překonání psychologické bariéry, obav lidí, které souvisí s přistoupením nových zemí," uvedl při prezentaci programu komisař pro rozšíření Günter Verheugen. Bylo na něj vyčleněno 245 milionů eur. Pětina z nich je určena pro příhraničí nových členských zemí. Dalších 50 milionů eur poskytne uchazečům Evropská investiční banka ve formě levných půjček.
Verheugen víc udělat nemohl, peníze navíc nedostane. Ty by mu museli dát Němci a Rakušané. Ti však odmítají více platit do společné pokladny EU - a je pro ně také snazší poskytnout svým regionům přímou pomoc.
Největší část z vyčleněné čtvrtmiliardy se má použít na výstavbu komunikací - z prostředků EU budou moci tyto oblasti financovat až pětinu rozpočtů na stavbu cest či železnic (nyní může přínos EU v této oblasti činit jen deset procent celkového rozpočtu projektu).
Značně menší částka, asi 15 milionů eur, se má použít na podporu malých podniků. O jejich přežití tváří v tvář východní konkurenci se lidé v pohraničí bojí nejvíce.
Dalších deset milionů má podpořit výměny mládeže.
Vyčleněné prostředky budou použity nerovnoměrně - jak ukazuje zpráva unie, ne všechny pohraniční oblasti jsou rozšířením "ohroženy" stejně. Například východní Německo trpí vysokou nezaměstnaností, a tak se musí obávat hlavně přílivu levných pracovníků.
Bavorské pohraničí má vyšší zaměstnanost, než je německý průměr, potýká se však se zaostáváním svého průmyslu a produktivity práce. Pohraniční oblasti Rakouska či Itálie jsou na tom se zaměstnaností často lépe než zbytek těchto zemí - ne všechny však dosahují národního průměru, pokud jde o úroveň příjmů.
Vyčleněné peníze ale představují relativně symbolickou částku. 245 milionů eur je jen kapka v moři ve srovnání se šestnácti miliardami, které tyto oblasti dostanou v letech 2000-2006 z regionálních fondů. Tváří v tvář kritice z německého a rakouského pohraničí však unie poukazuje na fakt, že pohraniční oblasti Francie dostávaly v době vstupu Španělska a Portugalska ještě daleko méně peněz EU, pouhé čtyři miliardy eur.
